Nezávislá výzkumná a technologická organizace Energy System Catapult (ESC), která se zabývá urychlením inovací v oblasti Net Zero energie, doporučila vládě Velké Británie, aby se zavázala k projektu, jehož cílem je zachytit CO₂ z ovzduší.

Podle zprávy od ESC by jednotlivá zařízení pro přímé zachycování a ukládání uhlíku ve vzduchu (Direct Air Capture with Carbon Storage, DACCS) byla rozmístěna po celém východním pobřeží, měly by oddělovat skleníkový plyn od vzduchu a přečerpávat ho do podzemních úložišť. Velká Británie by tak za pomoci těchto zařízení mohla splnit cíl „čistá nula“ do roku 2050. Z ovzduší je třeba odstranit 48 milionů tun CO₂ ročně.

„Zachycování uhlíku v různých formách je kritickou součástí nízkonákladového přechodu na energetiku,“ uvádí společnost ESC s tím, že „bez něj ve velkém měřítku riskujeme, že nesplníme náš požadavek čisté nuly“.

Projekt by Británii vyšel na 30 miliard liber, což je v přepočtu více než 877 miliard korun českých.

Přímé zachycování vzduchu s ukládáním uhlíku (DACCS) je technologie, která využívá chemické procesy k zachycování a oddělování oxidu uhličitého (CO₂) přímo z okolního vzduchu. CO₂ je následně oddělen od chemických látek a zachycen tak, aby mohl být vtlačován do geologických zásobníků nebo použit k výrobě trvanlivých produktů. Chemikálie jsou pak znovu použity k zachycení dalšího CO₂.

ESC navíc přiznává, že zařízení DACCS „zůstává nevyzkoušené ve velkém měřítku“. Vyvstává tak otázka, zda jsou náklady pro pořízení a následný provoz zařízení odhadnuty správně.

Dalším problémem zařízení DACCS, na který upozornil deník The Telegraph, je, že „by musely být poháněny větrnou, jadernou nebo solární energií, aby neprodukovaly tolik CO₂, kolik ušetří“. Ekologické elektrárny by tak pracovaly na napájení zařízení DACCS pouze proto, aby se dosáhlo klimatických cílů.

Nedávné studie ukazují, že stávající technologie DACCS je extrémně neefektivní a k izolaci pouhé jedné tuny CO₂ je zapotřebí 2 500 kilowatthodin. K extrakci 48 milionů tun CO₂ by tedy bylo zapotřebí elektráren o výkonu 14 gigawattů, což je více než čtyřnásobek výkonu elektrárny Hinkley Point C v britském Somersetu, upozorňuje server The Daily Sceptic

Jeden z prvních průmyslových systémů na zachycování a ukládání uhlíku (CCS) na světě Británie testovala už v roce 2011. Při CCS se oxid uhličitý odstraňoval z emisí elektrárny a následně vstřikoval do mikroskopických pórů geologických zásobníků pod zemí. Výrobce elektřiny ScottishPower a jeho partneři v konsorciu National Grid a Shell UK měli vybudovat systém, který by dekarbonizoval šestinu výkonu elektrárny Longannet. Projekt však selhal a byl tak odložen na dobu neurčitou, informoval deník New Scientist.

Server The Daily Sceptic se blíže zaměřil i na samotnou společnost Energy System Catapult. ECS je součástí zastřešující skupiny vládou podporovaných soukromých společností s názvem Catapult Network, která je sama o sobě součástí Innovate U.K., jež je zase součástí UK Research and Innovation – nástupnického orgánu veřejného financování někdejších výzkumných rad. ESC a její sesterské organizace tak dle serveru získávají miliony liber z veřejných zdrojů, které jsou doplněny neprůhledným filantropickým financováním, což společnosti umožňuje „podporovat centrální a decentralizované vlády důkazy, poznatky a inovacemi, které podněcují opatření Net Zero“. Ač je tak organizace zdánlivě nezávislá, je i tak podřízena politickým programům.