„Naše otevřenost vůči okolnímu světu se oslabuje. Připomíná mi to onen známý verš z Mateřídoušky z roku 1969 – Ať si jsou tam, kde jsou, ať sem na nás nelezou. Tehdy to byla narážka na okupaci spřátelených armád, dnes by se to dalo použít pro náš postoj k uprchlíkům,“ řekl Hartl.

Uvedl též, že nejde jen o migranty. Osobně ve výsledcích průzkumu vidí zprostředkovaný výraz nedůvěry ve schopnosti našich politických elit. „V situaci, kdy má většina společnosti pocit, že politici nemají tah na branku, nestavějí si před sebe strategické cíle, si spousta lidí řekne, jak asi mají vyřešit tak komplexní problém, jako je masová imigrace,“ řekl Hartl s tím, že jsme došli k tomu, že tu máme širokou, emocemi živenou paletu různých obav a strachů, kdy samotní migranti nejsou tím prvotním hybatelem.

Tím je podle něj otázka terorismu a islámského fundamentalismu. „Lidé mají i díky médiím a internetu pocit, že jsou něčeho bezprostředně účastni, i když je to jen interpretace. Češi mají pocit, že jsou do dění vtaženi, i když je to jen taková pěna povrchnosti, která se snadno rozplyne,“ tvrdí Hartl.

Vypadá to, že se děje něco hrozného

Podle něj média hledají jednoduché aspekty. „Vezměte si jen obrázky nekontrolovaných davů běženců, kteří se valí přes hranice. Vypadá to, že se děje něco hrozného, často je k tomu i nějaká hudební znělka. Je to emotivní. Na racionální, kognitivní stránku věci se rezignuje, protože ta je složitá a nikomu ji nezprostředkujete,“ konstatoval šéf agentury STEM.

Se strachem lidí z uprchlíků prý souvisí působení některých politiků. „Protože hrají na strunu společenských obav. Lidé, kteří mají z přistěhovalců velký strach, podporují prezidenta Miloše Zemana, ten je utvrzuje v názoru, že sem migranty nikdo nezval a nemají tu co dělat. Lidé, kteří by nic takového možná nahlas neřekli, to najednou berou jako svůj názor. To už není nějaká okamžitá emoce,“ dodal Jan Hartl.