„Existuje specifická skupina šachových zahájení, kterým se říká gambity. V nich se kvůli získání poziční výhody obětuje pěšec. To mi vytanulo na mysli, když jsem sledoval zvláštní přístup zástupců lidovců v české vládě k naší zahraniční politice... V jejich pojetí je tím gambitovým pěšcem Česká republika, respektive její ekonomické zájmy, které obětovali, aby si někdo jiný (nejspíše Německo) udržel ve vztahu k Číně trvalou poziční výhodu. Boj se vede o to, zda budeme svůj export na nové trhy rozvíjet samostatně, nebo v rámci podřízených (postaru koloniálních) vztahů s naším velkým sousedem,“ konstatuje Jaroslav Bašta v komentáři pro server První zprávy.cz.

Čeští podnikatelé se podle bývalého diplomata snažili proniknout do Ruska bez Německa, aby získali vyšší zisky. Na některé zahraniční trhy pronikáme jen v pozici německých subdodavatelů a Němci se prý starají o to, aby byly zisky českých podnikatelů minimální. V Číně to teoreticky mohlo být jinak, ale křesťanští demokraté prý tyto snahy pohřbívají svým příklonem k tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi. Kolonizátor ostatně nemá rád, když se kolonie hodlá osamostatnit. A Česká republika se v podstatě stala kolonií Německa. V hodnocení našich vzájemných ekonomických vztahů  se dovolává slov ekonomky Ilony Švihlíkové, která sepsala knihu „Jak jsme se stali kolonií“.

Celý komentář najdete zde.

Jak nás udržet v podřízeném postavení? „Tento úkol vzal na svá bedra pan ministr Herman a jeho spolustraníci ve vládě mu asistovali. Snaha ústavních činitelů dodržet obvyklé normy mezinárodních vztahů s Čínou byla vzápětí označena téměř za vlastizradu a podlézání komunistické velmoci. Nebyla žádná náhoda, že právě v době vrcholící krize pronesl český ministr kultury tezi, že z ekonomického hlediska jsme vlastně sedmnáctou německou spolkovou zemí, a proto se nám tak dobře daří. Jeho milí krajané mu holt dobře napovídají,“ shrnuje exdiplomat.

Hrajeme prý roli obhájce lidských práv v Číně a v Rusku, aby se jiným větším zemím s Ruskem a Čínou lépe obchodovalo.