Zprávu, že případ, o kterém už rozhodovala snad všechna patra slovenské justice, jde zpátky k bratislavskému krajskému soudu, přinesl už v listopadu iRozhlas. 31. prosince bylo na tento soud dle Aktuálně.cz doručeno odůvodnění, které vysvětluje, proč se Ústavní soud rozhodl případ vrátit.

Bárány tvrdí, že rozhodnutí je hned z několika hledisek výjimečné. Jednak proto, že slovenské soudy rozhodují o představiteli spřátelené, nicméně cizí země. Dále prý Ústavní soud použil zřídka využívanou a náročnou proceduru „sjednocení právních názorů“, a jejím použitím se odchýlil od nosných důvodů svého nedávného rozsáhlého nálezu ve věci stěžovatele, tedy Andreje Babiše.

„Podle velmi skromných dosud přístupných informací Ústavní soud považuje za protiústavní situaci, kdy se fyzická osoba dlouhodobě soudí s veřejnou institucí, uspěje ve vícestupňovém řízení, a nakonec ÚS SR věc zvrátí v její neprospěch,“ míní Bárány. A objasňuje, co přesně Ústavnímu soudu vadí neprávnickou terminologií: „Ústavní soud pokládá za nesprávné, pokud se žaloba či stížnost zamítne v poslední instanci, protože člověk měl prý žalovat někoho jiného, (??) a navíc se mu ani neřekne koho, tedy který státní orgán měl žalovat. Zde jde asi opravdu o porušení práva na soudní ochranu.“

Bývalý místopředseda Ústavního soudu k tomu dodává, že věc má samozřejmě nepříjemný politický rozměr, protože se jedná o stížnost premiéra. A Ústav paměti národa, na který si stěžuje, má povinnost seznam spolupracovníků StB spravovat danou zákonem. „Český premiér tvrdí, že s StB nikdy vědomě nespolupracoval a podpírá to silnými argumenty, ačkoli v tzv. rejstříku svazků je veden. Není však prý žádného jím podepsaného dokladu. Veřejnost vnímá už samotnou zmínku v registru svazků jako důkaz o vědomé spolupráci s tajnou policií, což je pro politika velký nedostatek,“ popisuje situaci.