„Charakter člověka netkví v jeho politickém přesvědčení. Charakterní člověk nemění své názory a postoje s ohledem na jejich momentální výhodnost a podle nálad v okolí.  V tom jsi byl opravdový charakter. Ti, kteří do tebe kopali a kopou i po tvé smrti jen kvůli tvému přesvědčení, jsou ze stejného těsta jako sekyráři z 50. let nebo aparátčíci normalizace. Jsou strůjci nových bezpráví a předávají svou nenávist dalším generacím. Je úplně jedno, jestli jsou v partaji rudé, modré, oranžové, pruhované nebo žádné,“ pronášela s důrazem v hlase vdova Vlasta Ransdorfová.

Její manžel byl prý nepohodlný jako český i jako evropský politik. „Dával jsi hlasitě najevo své kritické názory na privatizaci, na zničení zemědělství, na církevní restituce, na současný špatný stav EU, na probíhající islamizaci Evropy, na nebezpečí TTIP, na válku na Ukrajině, na krymské události, na roli USA… Jenže v ovzduší pravdy a lásky nejsou oponentní názory vítány,“ pokračovala vdova před zhruba třemi stovkami smutečních hostů.

Ransdorf se prý fatálně spletl. Lidé myslet nechtějí

„Tvoje pověst a tvoje čest byly právě proto, že jsi byl nepohodlným politikem, cíleně a promyšleně cupovány, byl jsi programově ostouzen, pronásledován a zesměšňován. Kdybys byl kývač nebo šedý průměr, jako je drtivá většina našich politiků, nic takového by se nedělo. Neznám jiného politika, kterého by novináři ničili jako tebe, snad s výjimkou Zemana ve funkci prezidenta. Ty jsi, Mílo, strašně přeceňoval inteligenci lidí. Roky jsem na tebe naléhala, aby ses mediálním lžím bránil, ale ty jsi mi vždycky řekl – nebudu svůj drahocenný čas ztrácet ve sporech s hlupáky. Lidé jsou inteligentní a přece musejí vědět, kde je pravda.  Ale to ses fatálně spletl. Lidi nechtějí myslet,“ je přesvědčena.

• Celý text proslovu Vlasty Ransdorfové ZDE.

V proslovu věnovala část i Ransdorfovým dluhům a otevřeně řekla, kde byl jejich počátek a co bylo jejich příčinou. „Tvoje dluhy, to bylo sousto. Kde byl jejich počátek? Je pravda, že na penězích jsi nelpěl, dával jsi je každému, kdo natáhl ruku, ale to byly částky, které nepřesahovaly tvé příjmy. Doma sice chyběly, ale dalo se. Jenže v roce 2004 tě vedení strany jmenovalo lídrem do eurovoleb a jako lídr jsi byl zodpovědný za výsledek. Zodpovědnost jsi měl, peníze na kampaň jsi nedostal. Tenkrát jsi měl ale tak dobrou pověst a důvěru lidí, že se ti podařilo zajistit kampaň penězi sponzorů. Obstál jsi skvěle a do europarlamentu přivedl pět poslanců. Stejná situace se opakovala v roce 2009. Strana požadovala totožný výsledek a opět zadarmo. Ale sponzoři na poslední chvíli odstoupili. A ty, místo abys na ÚV řekl soudruzi, takhle ne, politika bez peněz se dělat nedá, sis začal půjčovat. Za mými zády sis napůjčoval milionové částky, a bohužel i u pochybných lidí a spekulantů,“ popisovala Vlasta Ransdorfová.

„O posledních eurovolbách dostal místo lídra a nevídanou finanční podporu někdo jiný, s výsledkem hubených tří mandátů. Tuto poslední kampaň jsi musel dělat po své linii, financovat si ji sám a dokázal jsi nemožné, obhájil jsi svůj post z nevolitelného místa. Jenže těch dluhů už bylo moc. Za finanční pomoc pro dnešní den, která mi byla nabídnuta – já jsem za nikým nešla a nikoho jsem o nic nežádala – za tuto finanční pomoc jsem vděčná, ale nikdy bych ji nepotřebovala a nepřijala, kdybys svou rodinu ve prospěch strany neožebračil. Jednou jsem se neudržela a vykřičela na tebe všechno, co mi vadilo a co mě zraňovalo. Že od roku 1990, kdy ses dal bez porady se mnou do vysoké politiky, kdy jsi začal zachraňovat zdiskreditovanou komunistickou stranu v té nejhorší myslitelné době, že od té doby nemám partnera, dcera nemá otce, že jsem stále bez peněz a že naše příjmení je stigma. Ty jsi mi odpověděl – bral jsem to jako své poslání. Já vím, asi jsi nemohl jinak. Jenže tohle tvoje poslání nás zničilo,“ přiznala otevřeně vdova z řečniště strašnického krematoria před manželovou rakví.

Nechali tě v tom samotného. Ambasáda, české orgány...

„Mílo, chci, abys věděl jednu věc: obrátila jsem se na vládu a Parlament České republiky. Žádám je, aby prošetřily veškeré okolnosti vedoucí k tvé náhlé smrti. V první řadě aby kontaktovali Švýcarsko a trvali na vyšetření bankovní kauzy, která, pokud tě přímo nezabila, ti život ukrátila. Rovněž trvám na vysvětlení, proč tě nekontaktoval a nepomohl nikdo z kompetentních českých orgánů. Tvého problému byly plné noviny, ale české velvyslanectví ve Švýcarsku si asi zrovna dalo pauzu. Není náhodou úkolem ambasád pomáhat svým občanům v nesnázích? Nikdo kompetentní si v Praze nezavolal švýcarského velvyslance a nežádal od něj, aby sehnal jakékoli informace. Nechali tě v tom úplně samotného. Nedostalo se ti sebemenší pomoci, o to většímu posměchu, pohrdání a pranýřování jsi byl vystaven. Není tajemstvím, že ses zabýval švýcarskými spícími účty. Sumy, které na nich jsou, by mohly být využity k zastavení islamizace Evropy, ale to už bude úkol pro jiné. Odváží-li se toho vůbec někdo,“ zmínila dokonce.

V závěru své řeči vdova zavzpomínala na nedávný příběh, kdy našla manžela pozdě v noci, jak opět něco píše, a ptala se ho, proč si raději neodpočine. „Vypadal jsi hrozně. Vyčerpaně, zdeptaně. Zeptala jsem se, na čem pracuješ, a ty jsi odpověděl, že na studii o Bolívarovi, o konci jeho života. Dost hloupě jsem se zeptala: kdo to byl? To je národní hrdina Jihoameričanů. Co tě na něm zaujalo, prosím tě? Odpověděl jsi: přestože toho tolik udělal pro lidi a pro svou zemi, skončil svůj život jako zrazený, v zavržení a v chudobě. Překvapeně jsem se na tebe podívala a řekla: ty se cítíš jako Bolívar! Zadíval ses mi do očí a vyčerpaně odpověděl – ano,“ uvedl Vlasta Ransdorfová na pohřbu svého náhle zesnulého manžela.