Vášáryová hned na úvod uvedla, že pokud by Havel dnes byl prezidentem, zřejmě by celá střední Evropa vypadala jinak. „My jsme vám Václava Havla už potom jako českého prezidenta velmi záviděli, stačilo, aby vycestoval do Velké Británie, a neměli jste víza, což my jsme měli,“ zmínila Vášáryová.

Havel nás podle ní velmi ovlivnil, musí však počkat ještě jednu generaci, než dosáhne takového uznání, jakého si zaslouží. „Začneme o něm pozitivně, velmi pozitivně hovořit, a dokonce ho vynášet do nebes, což by taky nebylo třeba, až po jedné generaci.“

Vášáryová je přesvědčená, že je to z důvodu, že současná generace se buď snaží Havla očernit, nebo zastoupit jeho místo, tudíž ze všech stran chce poukázat na jeho špatné stránky. „Musíme počkat až na další generaci.“

„Nezapomínejte, že jsme ani o Masarykovi, Štefánikovi a nakonec ani o Dubčekovi nesměli několik desetiletí mluvit.“

„Václav Havel kromě jiných věcí byl velmi tvrdohlavý člověk a já jsem též velmi tvrdohlavá,“ řekla Vášáryová a dodala, že se od něj naučila nést to poselství, že vždy lze něco změnit. Proto je také schopná stát si za svým. „Nikdy se nesmíte vzdát naděje, že se něco dá změnit, a bez ohledu na to, že se na vás všichni křivě dívají a ťukají si na čelo, musíte jít dál, protože to je jediná možná cesta,“ řekla Vášáryová.

Když Havlovi kdysi Vášáryová řekla, že Slovensko se bude chtít oddělit, tak na ni prý křičel. „Křičel na mě, jeho poradci si ťukali na čelo a on mi tehdy nabízel, abych se stala viceprezidentkou,“ řekla Vášáryová s tím, že nabídku odmítla formou sedmistránkového dopisu, jehož vyústěním byla skutečnost, že Havel s Vášáryovou půl roku nemluvil. „Ale měla jsem pravdu.“