Na internetových stránkách mezinárodního think-tanku s pobočkami v šesti evropských metropolích (European Council on Foreing Relations) se objevil článek popisující návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze.

Autor se v článku zaměřuje zejména na investice, které mají začít proudit do České republiky, a obecně na změnu české zahraniční politiky za Zemanova prezidentství. „V září loňského roku byl Zeman jedinou hlavou evropsko-unijních států, která se zúčastnila vojenské přehlídky v Pekingu oslavující 70. výročí vítězství nad Japonskem,“ píše.

Pozornost autor článku upírá také na fakt, že po společně uzavřeném „Memorandu o porozumění“ mezi Čínou a Českou republikou byly položeny základy pro novou „Hedvábnou stezku“ mezi oběma státy. Prezident Zeman údajně vidí svou zemi jako „vstupní bránu do Číny“.

Na jednu stranu autor přiznává, že i Německo bude z obchodní dohody profitovat; zejména z ohlášené konstrukce kanálu spojujícího řeky Dunaj, Odru a Labe a také z nárůstu objemu výroby české automobilky Škoda Auto, jež spadá pod německý koncern Volkswagen. Na druhou stranu je sbližování obou zemí vnímáno i jako potencionální riziko. „Česká republika spolu s dalšími středo- a východoevropskými státy s Čínou již jedná v rámci formátu 16 + 1, tedy 16 evropských států a Čína“. Berlín se k takové iniciativě od počátku stavěl pozitivně, ale na druhou stranu by dle autora měl zdůrazňovat, že veškeré dohody musí být v souladu s právem a standardy EU.

Nejvíce autora ovšem znepokojuje „obrat české zahraniční politiky v otázce lidských práv“. „Prezident Zeman zaujal naprosto odlišný přístup od předešlých prezidentů a již při své návštěvě Číny v roce 2014 prohlásil, že se zdrží vyučování principů tržní ekonomiky a lidských práv při jednání s Čínou,“ uvádí think-tank. Dále vyjadřuje obavu z toho, že „čím atraktivnějšími se čínské investice zdají být, tím méně jsou členské státy ochotné kritizovat čínskou vládu“.

„Současný vnitropolitický vývoj Číny spolu s její snahou navázat užší vztahy s některými členskými státy EU ještě více prohloubí rozdíly v rámci Unie ohledně přístupu k lidským právům jejích členů. Z tohoto důvodu je třeba, aby Berlín hrál klíčovou roli při formování jednotné evropské politiky vůči Číně. Německo je zřejmě jediný důvěryhodný stát, kterému je možno tento úkol svěřit, a to proto, že již prokázalo svou způsobnost k tomu, vést vůči Číně zahraniční politiku založenou jak na kritice lidskoprávní situace v zemi, tak na udržování dobrých vzájemných vztahů,“ míní autor článku.