„Šéf projektu Ano Andrej Babiš se až zuřivě brání tomu, že spolupracoval s StB. Slovenský Ústav paměti národa zveřejnil spis StB, podle kterého podepsal spolupráci v roce 1982 a měl krycí jméno Bureš. Spis jako takový je neúplný, protože část spisu byla 4.12.1989 skartována,“ píše Polanecký ve svém příspěvku, původně zveřejněném na webu Pravýbřeh.cz.

Odročení soudního líčení Babišovi před volbami pomůže

Mezi zničenými dokumenty je podle něj i závazek spolupráce, tedy Babišův podpis a vlastnoruční zprávy, které pro StB vypracovával. „Babiš tvrdí, že s StB nespolupracoval, jen jim odpovídal jako expert na otázku ohledně dovozu jisté komodity,“ upřesňuje Polanecký.

Babiš se dle Polaneckého staví do role oběti StB, že prý spis byl na něj veden falešně a kvůli tomu se soudí nikoli se slovenským ministerstvem vnitra, kam původně StB spadala, ale s Ústavem paměti národa. „Jinými slovy, Babišovi vadí ti, kteří jeho spis vedený StB zveřejnili,“ podotýká Polanecký.

Ve středu 9.října měl v Bratislavě proběhnout soud mezi Babišem a ÚPN. Ústav přitom předložil soudu novou listinu, která dokazuje, že Babiš agentem StB byl.

Na soud Babiš nedorazil, stejně jako jeho svědci. Soudkyně tak líčení odročila na leden příštího roku. „To se Babišovi zatraceně hodí. Volby jsou za čtrnáct dní a bylo by pro něj krajně nepříjemné, kdyby se u soudu jeho spolupráce potvrdila,“ tvrdí Polanecký.

Z toho Polanecký vyvozuje, že Babiš tak de facto potvrdil, že agentem byl a že s StB spolupracoval.

Babiš je naprosto nevěrohodná osoba

Polanecký upozorňuje, že řada lidí si myslí, že Andrej Babiš je lidumil a dobroděj. „V televizi se nedávno rozčiloval, že jeho zaměstnanci nedělají za nízký plat. Na internetu jsou snadno dohledatelná data, podle kterých hledala jeho firma Penam pekaře a nabízený plat byl 12000 měsíčně, tedy 10355 korun čistého. Závratná suma za práci, která probíhá převážně v noci,“ upozorňuje Polanecký.

Andrej Babiš je pro Polaneckého naprosto nevěrohodná osoba. „Člověk, který podle jednoho z novinářů zbohatl podvodem na své mateřské firmě, kterou převzal za její vlastní peníze (něco podobného jako v případě MUS), člověk, který má svůj zisk postaven na státních dotacích a povinném přimíchávání jeho produktu do paliv. Člověk, který si počíná jako diktátor. Člověk, který přes své firmy dodává na trh ne příliš chutné potraviny a který ke každému přistupuje jako ke svému podřízenému. Člověk, který zde provádí berlusconizaci propojením byznysu, médií a politiky. Člověk, který vyznává korporativismus jako jiný Ital, Mussolini,“ rozčiluje se Polanecký a dodává: „Líbivé cíle ještě nic neznamenají. Opravdu dáme hlas politické divizi Agrofertu. Ano? Já tedy rozhodně NE.“