Alena Vitásková řekla, že po roce 1989, když se státní společnosti přeměnily na akciové, se začalo neuváženě investovat. Neuváženě prý proto, že nebyla prozkoumána ekonomická návratnost investic. Jmenovala například plynárenství, kde je po 30 letech prý až 300 tisíc přípojek bez spotřebitele a některé plynovody jsou využívány pod 50 %, a toto všechno musí zákazník zaplatit. Také se opřela do obnovitelných zdrojů. Podle ní potřebují neskutečné dotace a zdeformovaly ceny v energetice. Také se kriticky postavila k „liberalizaci“ energetických zdrojů, která podle ní nepřinesla větší zabezpečení dodávek ani další pokles cen po úvodním skoku.

Jan Skopeček se na energetiku díval pohledem ekonoma. Konstatoval, že energetika je jedno ze státem nejregulovanějších odvětví. Uznal, že stát do energetiky vstupovat musí, ale doplnil, že záleží na tom, zda tak činí realisticky, nebo aktivisticky, přičemž druhý přístup prý dnes převažuje. Také zdůraznil, že Česko je průmyslovou zemí, což je podle něj dobře, a prý bychom neměli podléhat tvrzením, že by se měl expandovat sektor služeb. Ale převaha průmyslu vede k energetické náročnosti. Podle Skopečka bylo rozhodnutí Angely Merkelové skoncovat s jadernou energií povýšením enviromentálního aktivismu nad racionální uvažování. A dodal, že čím déle se budeme stavět k jaderné energii zády, tím více budeme ztrácet know-how s ní spojené.