„Já jsem si teď během té tzv. uprchlické krize uvědomil, jaký vliv měl na mě můj otec. On byl ročník 1896 a bylo mu 45 let, když jsem se narodil,“ konstatoval Uhl. Jeho tatínek prý ještě za první světové války vystoupil z katolické církve, takže jakousi rebelii má prý host v krvi. Prý pomáhal bourat Mariánský sloup na malostranském náměstí. Sám se označoval za anarchokomunistu a vždycky měl kritický vztah k Sovětskému svazu a sovětským zinscenovaným procesům,“ prozradil host.

Na svého tatínka Uhl vzpomíná právě dnes, protože to byl muž brojící proti nacionalismu a provincialismu. „Můj otec byl všechno jenom ne xenofobní, proto si pamatuju, jaký vliv na mě měl, když jsem ještě dospíval,“ popisoval Uhl.

Na politickou levici ovšem uplatňuje specifický metr. „Sociální demokracie, a natož pak komunistická strana nejsou žádné levicové strany,“ říká Uhl. Proč si to myslí? Protože tyto strany jsou na jeho vkus příliš národovecké a to s levicovým internacionalismem nejde podle hosta ani trochu dohromady.

V minulosti pobýval Uhl hodně ve Francii, takže ví, že ve Francii např. není možné, aby byl betlém vystaven někde jinde než v kostele. Francie je prý dokonce sekulárnější než my. „Jako správný vidím zákon, který trestá ženy, které nosí nikáb nebo burku, a jako nešťastný vidím zákon, který zakazuje nošení náboženských symbolů ve školách,“ přiblížil svůj pohled na Francii Uhl.

Já nejsem Čech etnicky, já jsem se toho zřekl. Když poslouchám ty národovce, jak se buší v česká prsa, tak já se nemohu hlásit k etnicitě české. Já patřím mezi 2,7 milionu lidí, což z 10 milionů není málo, kteří při sčítání lidu prohlásili, že se nemohou hlásit k české národnosti. Já nepovažuji za Čecha etnicky, ale považuji se za Čecha občansky,“ vysvětlil Uhl. Sám sebe chápe jako příslušníka českého státu, ale ne jako příslušníka českého národa.