Do streamovacího kanálu StandaShow přišel mluvit o vztazích Čechů a Němců Pavel Polák, redaktor Deníku N a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu, který dlouhodobě žije v Berlíně. Češi podle Poláka vědí, že jsou na Německu ekonomicky závislí a že rozepře by měly své důsledky. A to ne ve formě šarvátek na hranicích, ale právě v ekonomické otázce. „Ekonomická provázanost je velká a je dobré mít s Německem dobré vztahy,“ poukázal na praktickou část našich sousedských vztahů Pavel Polák. Na Německo podle něj můžeme poštěkávat, ale rozlít si to s nimi nechceme.

Polák poukázal i na zajímavý fenomén takzvaných sudetských Němců. Ti nostalgicky vzpomínají na krajinu, kde prožil jejich dědeček své dětství a projevují tak zájem o své rodinné kořeny. „Když se bavíte s Němci, kteří vyrostli v západním Německu a kteří nemají přes své rodiny vazby k České republice, tak oni o východní Evropu – a pro ně je to východní Evropa, žádná střední Evropa – tak pro ně je zájem o tu východní Evropu mizivý.“

A tak v Německu je podle Poláka početná skupina lidí, kteří se o Českou republiku zajímají. Ale ne v tom ohledu, že by u nás chtěli uplatňovat majetkové nároky. „To je zájem jiného charakteru, spíš je to země, kde má moje rodina kořeny a já bych se o tom chtěl něco dozvědět,“ popsal Polák vztah potomků příhraničních Němců k naší domovině. Pro ty, kteří období odsunu z území tehdejšího Československa zažili, je to hořká zkušenost i vzpomínka, míní Polák, ale pro další generace už to má jiný význam. Podle Poláka nás taková zkušenost paradoxně spojuje.

Mizí tak nevraživost a vzájemné křivdy s odcházející generací, která období druhé světové války i Protektorátu Čechy a Morava zažila. Nová generace Němců, ale i Čechů, už nehledá křivdy, ale porozumění, přátelství a vzájemné vztahy. „Česká společnost si až teď s odstupem dvaceti let uvědomuje, že potýkání se se sudetskými Němci není jen kolem druhé světové války, třicátých a dvacátých let a vzniku první republiky, ale že to soužití sahá až do hlubokého středověku, kdy to bylo přirozené a rozepře tu nebyly. Ty přišly až s nacionalismem. Tam je kořen všech těch rozbrojů, a to teď překonáváme,“ myslí si Polák.

Němcům se líbí české švejkování, se zájmem a sympatiemi ho sledují, protože sami takoví být neumí. Že bereme věci s nadhledem, z ničeho si moc hlavu neděláme, že se to u nás tak nějak ušmoulí, že nic není připravené, ale nějak to zimprovizujeme, odhalil Polák své poznatky o vztazích Němců k Čechům.

A dal příklad jednoho podnikatele z Německa, který zaměstnával mezi svými šesti zaměstnanci dva Čechy. „On říkal – to se prostě nedá srovnat. Když se tady rozbije rozbrušovačka, tak německý zaměstnanec řekne – nemůžu pracovat, je to rozbitý – dokud se o to nepostarám, tak práce stojí. Kdežto Karel, ten si rozbrušovačku vzal, improvizovaně ji opravil a pracovalo se dál. On si říkal, že tohle by Němce nikdy nenapadlo, taková improvizace.“

Stejnou zkušenost prý udělal i kardiochirurg a profesor Kostelka v Lipsku. Ten podle Poláka říkal, že kardiochirurgie se dá naučit podle učebnic, krok za krokem, jsou tam přesně postupy, podrobné postupy. Ale při operaci se prostě někdy přijde k situaci, kdy chirurg musí improvizovat, hledat cesty. A tady němečtí chirurgové bezradně stojí, kdežto český chirurg začne hledat.

„Nesetkal jsem se s žádnou záští. O Češích se nemluví pohrdlivě nebo spatra,“ řekl Polák. Němci si uvědomují i naši roli ve vlastním státu. „Kdyby během pandemie odešli všichni čeští lékaři a sestřičky z německých nemocnic a ordinací, celé zdravotnictví v Sasku by se zhroutilo,“ připomněl Polák. V Česku se volalo po tom, aby se čeští lékaři a sestřičky během krize do země vrátili, ale Němci věděli, že by v jejich zemi nastala doslova hororová situace, saský zdravotní systém by přestal fungovat.

Ale jsou i další segmenty. Ty by se odchodem českých zaměstnanců zhroutily nebo zastavovaly. „Jak jsem mluvil o tom, že česká ekonomika je závislá na té německé, tak kdybychom se podívali do toho česko-německého pohraničí, tak tam je to naopak, ta německá příhraniční ekonomika je závislá na českých pracovnících.“

A co Němci a české pivo? To je podle Poláka opředené v Německu aurou něčeho výjimečného. Berlínské hospodě prý stačí inzerovat, že ten den se točí české pivo, a zájem je strhující. A je jedno jaké české pivo, jde o tu auru českého piva. České pivo je prý v Německu přímo pověstmi opředený produkt. „Ale co je zajímavé a patří do kontextu střední Evropy, české pivo zanesli do Čech duchovní z Německa. I to pověstné české ‚plzeňské‘ pivo se dostalo do Plzně s bavorským sládkem. Vždycky se na to musíme koukat, že je to společné dědictví.“