Úvodní slovo měla poslankyně prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. (ANO), která 40 let pracovala jako internistka – kardioložka. Nyní je přednostkou pracoviště preventivní kardiologie IKEM a bývala předsedkyní výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Americký senátor na kolenou

„Máme solidární systém ve zdravotnictví, tedy platíme, co můžeme, a dostáváme, co potřebujeme?“ uvedla na začátek svého expozé před několika desítkami přítomných profesorka Adámková. A zavzpomínala: „Před třiceti lety jsem pracovala na Homolce, to byla tehdy taková výstavní loď českého zdravotnictví. Po sametové revoluci k nám poměrně často přijížděly návštěvy třeba ze Spojených států. A protože jsem patřila do vedení nemocnice, tak jsme s nimi jednali. Povím vám jeden příběh, proč jsem hrdá na to, že jsem v České republice.“

„Pan senátor, který byl součástí té americké delegace, mně položil otázku: ‚Chcete mi snad říci, že tady má každý svého praktika?‘ ‚No, má,‘ já na to.
‚Chcete mi snad říci, že tedy občan ví, kam má jít?‘
‚Ano, ví…‘
‚A co udělá ten praktik, když tomu nerozumí?‘
‚Za prvé, náš praktik tomu samozřejmě rozumí, ale když je třeba, tak toho člověka pošle na polikliniku nebo do nemocnice.‘
A ten pan senátor pokračoval: ‚Chcete mi tedy říci, že ten den toho člověka v nemocnici vyšetří?‘
‚Samozřejmě a přijmou jej, když to bude třeba.‘
‚A chcete mi říci, že pak bude vědět, kam má chodit k tomu odborníkovi?‘
Já jsem si připadala divně, tak jako když máte kvízové otázky. ‚Samozřejmě že ano.‘
A on si klekl a řekl: ‚Tento systém je snem Ameriky!‘

Takže ten neměl o naší zemi velké znalosti, upřímně, byli jsme mu takzvaně ukradení, co si budeme povídat. Nicméně ocenil ten systém, a to pro mne bylo velmi důležité.“

Solidarita, nebo pokladna?

„Jsem tedy velmi ráda, že máme stále solidární systém. Ono to není jen tak jednoduché. V roce 1992 jsem byla nejmladším členem jakéhosi kolegia tehdejšího ministra zdravotnictví na téma koncepce prevence a dalšího směřování. Bylo to v době, kdy se rodil systém přes zdravotní pojišťovny, nebylo to ještě jasné. Kvůli mně a jednomu kolegovi z Vinohrad, protože jsme se stále dotazovali a chtěli jsme vědět, co bude dál, tak to pak rozpustili. To se ale stává. Nicméně v té době byl na stole i takzvaný poradenský systém. A já jsem ráda, že rozumní lidé nás přesvědčili a máme solidární systém,“ konstatovala kardioložka.