Arabista, který působil v různých diplomatických funkcích na ambasádách České republiky i bývalého Československa, Miroslav Belica spolu s analytikem Petrem Markvartem, který se dlouhodobě věnuje problematice Blízkého východu, diskutovali v rámci Debatního klubu na téma Palestiny a Izraele.

Markvart ze začátku poznamenal, že současná doba se vyznačuje totálním zmatením bojů. „My přikládáme věcem znamínka, podle toho, jak se jmenují, ale to, jak jsme přišli na to, jak se jmenují, už nikomu neosvětlujeme. A to je náš problém. Vnímáme jen tu naši realitu, kterou jsme si desetiletími opakováním některých věcí učinili realitou, které věříme,“ řekl s tím, že taková ta realita nutně nemusí být.

Následně připomněl, že dnes se mnozí odvolávají na izraelskou státnost, ta se ovšem opírá o mýtus krále Davida a Šalamouna. „My jsme z toho udělali součást dějin. V každé učebnici se dnes píše, že Izraelský stát – země zaslíbená. A ta reference izraelské státnosti se vztahuje přibližně k tomu roku 1000 a vládě Davida a Šalamouna,“ vysvětlil Markvart. Historickým faktem však je, dle archeologických výzkumů, že v této době existovala na území dnešního Jeruzaléma jen vesnice a žádné město ani chrám tam nebyl.

Markvart dále uvedl, že království izraelské existovalo cca okolo roku 720 před Kristem a Judea přibližně o dvě stě let později. „Obě dvě byly vyvráceny tažením Novobabyloňanů a prvním exodem – rozehnáním židovského obyvatelstva nebo tenkrát jejich odvlečením do otroctví do Babylona,“ osvětlil střípky historie. V tomto ohledu se však dle jeho slov již realita mixuje s mýty.

Následně prohlásil, že není pravda, že by etničtí židé okolo roku 150–160, přes půl milionu lidí, migrovali pryč. Vysvětlil, že židé nepředstavují monolit. Dělí se na Sefardy, kteří žili ve Španělsku, protože islám k nim byl tolerantnější než křesťanství, a na židy aškenázské, kteří pocházejí ze střední a východní Evropy. „To je ten základní problém, ke kterému se dnes vztahují Arabové,“ prohlásil Markvart s tím, že Arabové byli zvyklí žít po boku sefardských židů, ale nikoliv s aškenázskými židy. „V žádném případě se k nim nechtějí znát. Z této židovské větve bohužel pro ně pochází dnes největší procento nejen izraelských politiků, ale i světových vrcholných politiků,“ řekl Markvart.

Belica připomněl, že na počátku dvacátého století na území dnešní Palestiny žilo přibližně 600 tisíc lidí, z toho 50 tisíc vyznavačů židovské víry, dalších 50 tisíc Arabů věřících křesťanů a zbytek palestinští Arabové – muslimové.

Celá debata ke zhlédnutí zde.