„Barnevernet tvrdí, že k odebírání dětí dochází jen v krajních případech a je to poslední možnost. Ve čtvrtině případů šlo o děti žijící v Norsku,“ prozradil. „Pracovníci instituce se zodpovídají úřadu, který lze přirovnat k českému hejtmanství,“ doplnil publicista.

Některým Norům se postup úřadu nelíbí, ale bojí se ozvat, aby nebyli obviněni z toho, že porušují nepsaná pravidla. Okolí by se k nim pak chovalo podstatně chladněji. Rodičům se například nelíbí, že podnět na Barnevernet mohou podat např. trenér nebo učitel a v některých případech může být této možnosti zneužito.

V Norsku je to zkrátka tak, že se dodržují určité konvence, a pokud je někdo porušuje, je vyloučen z komunity. V radikálních případech může zasahovat i Barnevernet. Mnozí norští rodiče se prý chovají ke svým dětem velmi měkce. České rodiny jsou přísnější. U nás se uplatňují drobné fyzické tresty a podle hosta je to správné. „Nic se nemá přehánět, ale někdy není zbytí,“ vyjádřil svůj názor host. Norské děti mívají pocit, že si mohou dovolit téměř všechno.

Ale pozor, na druhé straně existuje v Norsku pravidlo, že se dětem dávají sladkosti jen v sobotu. A mnozí rodiče to dodržují. V České republice se žádný takový zvyk nectí.