V minulém týdnu čeští zákonodárci na konferenci „Jak porazit kremelskou dezinformační kampaň?“ zcela otevřeně vyzvali k zavedení cenzury. Zorganizoval ji think-tank Evropské hodnoty a pod záštitou Heleny Langšádlové se uskutečnila v prostorách Poslanecké sněmovny. Místopředsedkyně TOP 09 se na této vlně vezla i dále a ve svém vystoupení ve veřejnoprávním rozhlase varovala před proruskou propagandou. Co si o aktivitách paní poslankyně myslíte?

Varování paní poslankyně je zoufalým projevem členky politické strany, která ztrácí voliče.  V takovém případě se politici snaží skrze spřízněná média veřejnosti podsouvat neotřelá, avšak problematická témata. Jádro pudla spočívá v tom, že strany disponují důvěryhodným řešením nastoleného problému. V TOPce nejspíš tápou, tudíž vybrali omšelé téma, které navíc nepřesvědčivé uchopila paní poslankyně. Předpokládám, že v konečném důsledku TOP 09 nejen neosloví potencionální nové voliče, nýbrž odradí i část konzervativních demokratů, kteří TOPku považovali za menší zlo než ODS.

Proč považujete problematiku proruské propagandy za nevhodnou k oslovení veřejnosti?

Problematiku agentů všech druhů a typů, kteří u nás působí, rozhodně nepodceňuji. To však neznamená, že akceptuji účelové a nepodložené informace různých propagandistů, kteří jsou profesionálně deformovaní už v den svých promocí. Tito zmanipulovaní, hrdí jedinci vnímají vše černobíle a předem naprogramovaným úhlem pohledu.  Důsledky jejich mediálního působení, zejména ve veřejnoprávních médiích prezentovala agentura KPMG ve své analýze Češi 1990 – 2015, kde se uvádí: „Médiím důvěřujeme o polovinu méně. Zatímco v polovině devadesátých let byla média nejdůvěryhodnějším zdrojem informací (70 procent), dnes si o nich totéž myslí jen 38 procent dotázaných. Větší důvěru než média mají i neziskové organizace, odbory či banky.“

Takže TOP 09 pochybila, když prostřednictvím své místopředsedkyně Heleny Langšádlové zvedla toto téma?

TOP 09 skrze Helenu Langšádlovou není originální zejména proto, že tuto problematiku nedokázala zdárně dotáhnout do konce ani Mata Hari české mediální scény – Sabina Slonková. Paní poslankyně dělá pokroky, nicméně ke konspiračnímu image Slonkové jí přece něco chybí.  Navíc Slonkové kolaboranti v redakci Echo24, Wollnerovy ekipy ve veřejnoprávní televizi či v Českém rozhlase Plus a v jiných redakcích, s ní mohou komunikovat napřímo. To s Langšádlovou nejde. Přes všechny kontakty a náklonnost žurnalistů ke knížeti a jeho družině, tato dáma prostě není z branže.

A to ani nemluvě o tom, že iniciativa Slonkové nakonec zůstala jen výkřikem do tmy. Její společensky odpovědní spoluhráči totiž nedokázali přesvědčit veřejnost o nebezpečí proruských webů, ani za cenu žurnalistických podrazů a úskoků. Museli se totiž uspokojit s domněnkami a osobními pocity slovenského aktivisty Juraje Smatany, jenž vytipoval slovenské a české servery, které podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí publikují proruské informace. Balšínkovo Echo24 nejspíš pochopilo, že charakter slovenského autora dosahuje úrovně morální integrity laureátů Peroutkovy ceny. Proto vskutku pochopitelně Smatanův seznam zveřejnilo s cílem dodat mu punc důvěryhodnosti.

To byl hlavní cíl, proč zmíněný server seznam slovenského aktivisty publikoval?

Bez tohoto pozlátka se totiž kampaně nemohou zúčastnit veřejnoprávní propagandisté stejně, jako tzv. seriózní novináři. Ti navenek proklamují, že zásadně pracují pouze a jen s fakty. Nicméně, dnešní elitní aktivističtí novináři vědí stejně dobře, jako jejich totalitní předchůdci, že validita jakékoliv hovadiny je úměrná počtu médií, která tuto blbost zveřejní. Jinými slovy, jakmile informace získá punc pražské kavárny, na scénu mohou nastoupit propagandisté veřejnoprávních médií. Tím se však kruh uzavírá a původně dobře míněná iniciativa získá kontraproduktivní kontext, vzhledem k tomu, že většina normálních lidí, tedy neelitních občanů vnímá zpravodajství a publicistiku médií veřejné služby pouze jako propagandistický nástroj pravdoláskařů.