„Odbornější výklad dává slovo cochcárna do souvislosti se slangovým slovem kulišárna, tedy tolerování špatné organizace řízení a kontroly, zkrátka anarchie,“ poznamenal na uvod Bašta. „Několik měsíců mi připadá, že oblast české zahraniční politiky se dá jednoznačně označit oním slangovým slovem,“ poznamenal a za příklad dal situaci kandidáta ČSSD na ministra zahraničí Miroslava Pocheho, kterého prezdient Miloše Zeman odmítl jmenovat.

Hlava státu měla podle exvelvyslance více důvodů ke svému vetu vůči kandidátovi. Za ten nejdůležitější považuje onen odér politika komunálního formátu, uklizeného do Bruselu. „Po několika měsících, kdy Miroslav Poche působí na ministerstvu jako politický tajemník s personálními pravomocemi příslušícími pouze hlavě rezortu, jeho kandidatura má být stažena a nahradí jej Tomáš Petříček, který je druhý měsíc prvním náměstkem MZV,“ připomněl současnou situaci Bašta.

U Pětřička si Bašta všímá, a zdaleka není sám, že je téměř pupeční šňůrou spojen s Miroslavem Pochem. Poukazuje na to, že mu nedělal pouze asistenta v Evropském parlamentu od roku 2014 až do července letošního roku, ale v této roli poradce pana radního se osvědčil již na magistrátu, kde podobně jako jeho zaměstnavatel působil v dozorčí radě či představenstvu tří městských firem. „Takže alter ego neúspěšného nominanta bude nepochybně pokračovat v jeho dosavadní personální politice,“ doplnil.

Druhá cochcárna, na kterou Bašta poukazuje, pochází z hlubin Evropského parlamentu. V červnu letošního roku paní europoslankyně Michaela Šojdrová při nějaké příležitosti navštívila uprchlické tábory v Řecku. „V hlavě české političky to vyvolalo tři měsíce staré vzpomínky a přišla s požadavkem přijetí padesáti syrských sirotků, abychom ukázali Bruselu svou ochotu a vlídnou tvář,“ napsal a doplnil, že Šojdrová však o sirotcích bez dokladu neví téměř nic. „Ví pouze to, že se vejdou do autobusu. Celá kauza se rozeběhla dle klasického scénáře – mediální nátlak, citové vydírání, protesty, demonstrace, zostuzování těch, kdo si myslí, že jde o nedomyšlený, ne-li přímo hloupý nápad,“ dodal Bašta.

Poslední příklad prý pak názorně ukazuje, jak to dopadá, když nefunguje naše Ministerstvo zahraničních věcí. V souvislsoti s tím zaměřil pozornost na Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, která kromě jiného říká, že osoby požívající výsad a imunit „Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí státu“. Výslovně také prý uvádí, že případná jednání budou vedena přes Ministerstvo zahraničních věcí.

V tomto ohledu se v posledních měsících prý choval poněkud nestandardně velvyslanec Ukrajiny Jevhen Perebyjnis. A to hned ve dvou případech. Jeden se týkal toho, že Česká televize odvysílala polský film Volyň, popisující volyňský masakr, kterého se dopustili příslušníci UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) na polském obyvatelstvu. „Ukrajinci proti filmu protestovali. A pan velvyslanec Perebyjnis také. Přímo v České televizi!“ upřesnil.

Původní text ZDE

Ještě závažnější je však prý druhý případ, kdy v rámci festivalu Dvořákova Praha vystoupila světoznámá americko-ukrajinská klavíristka Valentyna Lysycja. V květnu, když se její jméno objevilo na programu, ukrajinský titulář napsal organizátorům festivalu, aby ji nedovolili vystoupit. Zkrátka žádal, aby Češi cenzurovali dle ukrajinských kritérií.

Ve státě, v němž se dbá na zákony a dobré mravy, by se něco podobného podle Bašty stávat nemělo. A už vůbec ne dvakrát po sobě. „Ovšem, když zahraniční politika funguje jako cochcárna či kulišárna, můžeme připadat jako bezprávná kolonie úplně kdekomu,“ končí komentář Jaroslav Bašta.