„Historici, novináři a komentátoři se přou o to, zda prezidentský kandidát Petr Pavel byl nebo nebyl dobrý soudruh. Zda poškozoval, nebo nepoškozoval spolustraníky, zda ve speciální škole generálního štábu Československé lidové armády studoval nebo nestudoval na špiona. Sám Petr Pavel jednou říká, že studoval na špiona a podruhé to vyvrací. Mezi historiky má Pavel odpůrce i obhájce. Například vojenský historik Eduard Stehlík nevidí v Pavlově studiu na speciální škole Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády problém. Připomínám, že naše země byla tehdy členem Varšavské smlouvy. A Varšavská smlouva byla vojensko-politická aliance a zároveň nástroj Moskvy, jehož prostřednictvím Sovětský svaz ovlivňoval politiku v celém východním bloku. Tedy i v Československu. A Moskva také celému paktu velela. A to až do poloviny roku 1991,“ sdělila úvodem Bobošíková.

„Řekneme vám, jak hovořil o zpravodajské správě náčelník generálního štábu v době, kdy na ní Petr Pavel studoval. Citujeme z Respektu z března 1991. Tehdejší náčelník,  generál Slimák, uvedl, cituji: Kromě získávání a zpracování informací existují i složky, o nichž se příliš nemluví. A které získávají informace nelegální cestou. Je třeba si uvědomit, že jde především o zabezpečení obrany. Při plnění takového úkolu se musí pracovat i se způsoby, které nejsou v plném souladu s platnými normami daného státu. Konec citátu. Na dotaz, jaká byla provázanost generálního štábu a jeho zpravodajské správy se sovětskou rozvědkou či s KGB, generál Slimák v roce 1991, tedy když Petr Pavel dokončoval svůj špionsko-nešpionský kurz, prohlásil, cituji: Naše armáda existovala v rámci Varšavské smlouvy. Provázanost zpravodajských služeb měla především metodický charakter a zahrnovala oblast přípravy specialistů. Mezi zpravodajskými zprávami zemí Varšavské smlouvy se konaly pravidelné schůzky. Konec citátu,“ podotkla Bobošíková.

„Upozorňujeme, že Petr Pavel studoval na zpravodajské správě generálního štábu armády v době, kdy naše země byla stále členem Varšavské smlouvy. A ve vojenské oblasti se dělo všechno to, co popisoval generál Slimák. Činnost Varšavské smlouvy byla oficiálně ukončena až v polovině roku 1991. Petr Pavel ovšem ve svém studiu v rámci armády Varšavské smlouvy řízené z Moskvy nevidí problém,“ podotkla Bobošíková a na důkaz pustila slova Petra Pavla.

„Tu svoji historii, která se týká zpravodajské služby, tak rozhodně nevnímám jako něco problematického, protože já jsem se před rokem 1989 dostal ke studiu zpravodajského kurzu, na čemž nebylo, alespoň z mého pohledu nic zásadně špatného – a do roku 1989 jsem stihnul z toho kurzu vystudovat jeden rok a dva měsíce. Z toho jeden rok intenzivního francouzského kurzu – a následné dva roky jsem dostudoval až po roce 1989 už s upravenými stanovami kurzu. Takže pokud by někdo chtěl spekulovat, že jsem byl komunistickým zpravodajcem, tak nebyl. Já jsem se stal demokratickým zpravodajcem,“ řekl Pavel.

„Ze slov Petra Pavla vyplývá, že dostudoval zpravodajský kurz generálního štábu v roce 1991. Zajímavé je, že všichni obhájci generála Pavla mlčí o tom, že v té době byla armáda a její generální štáb nedílnou součástí Varšavské smlouvy. A to i přesto, že v Československu došlo v roce 1989 k sametové revoluci. Připomínám, že Varšavská smlouva byla vojensko-politická aliance a nástroj Moskvy, jehož prostřednictvím Sovětský svaz ovlivňoval politiku v celém východním bloku. Tedy i v Československu. A tady je zřejmě zakopaný pes Pavlovy kariéry. Varšavská smlouva byla zrušena prvního července 1991. Neboli až do tohoto data podléhal Petr Pavel moskevskému vojenskému vedení. Jak vyplývá z prací některých historiků, veškeré dění ve Varšavské smlouvě primárně podléhalo vůli Sovětského svazu. Opět upozorňujeme, že až do 1. července 1991. Neboli: Petr Pavel studoval na zpravodajce v zemi, která sice už v té době byla demokratická, ale zároveň studoval ve vojenské struktuře, která podléhala Moskvě. O zpravodajské správě generálního štábu, na které Pavlův kurz probíhal, píše porevoluční ministr obrany a pozdější komunistický poslanec Miroslav Vacek, že, cituji: Spolupráce průzkumů i rozvědek v rámci Varšavské smlouvy pochopitelně existovala a přinášela i zajímavé poznatky, které zcela prokazatelně rozvíjely iluze o mírumilovnosti NATO. Konec citátu,“ uvedla Bobošíková.

„Nahlédli jsme také do vzpomínek velitele západního vojenského okruhu Mojmíra Zachariáše, který svým podpisem studium Petra Pavla dne 7. června 1988 odsouhlasil. Generál Zachariáš, který Petra Pavla doporučil ke studiu při zpravodajské správě generálního štábu, byl podle vlastních vzpomínek podřízen do roku 1988 Sovětskému maršálu Ogarkovi a poté sovětskému armádnímu generálu Postnikovi. Jak tedy generál Zachariáš na období 1990–1991 vzpomíná? Se souhlasem prezidenta Václava Havla byl Pavlův nadřízený vyslán v květnu 1990 do Moskvy. Jako zástupce náčelníka štábu Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy. Velitelem spojených ozbrojených sil byl sovětský armádní generál Ljušev a náčelníkem štábu armádní generál Lobov, také ze Sovětského svazu. V roce 1990 prý veškerá zasedání a jednání na štábu spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy, jíž jsme byli stále ještě plnohodnotným členem, byla připravována generálním štábem sovětské armády. Představitel československé armády tam byl jen formálním členem aparátu bez rozhodujících pravomocí. Jak říká generál Zachariáš, cituji: Vše bylo předem připraveno a naplánováno. Všechny probírané otázky byly předem projednány a potom jen formálně odhlasovány. Byla to jen formální, uměle vytvořená struktura, jejímž hlavním posláním bylo vytvářet dojem, že jednotliví představitelé členských armád jsou zastoupeni ve velení a mají na něco vliv. Měli ho stejně velký, jako asi mohli ovlivňovat počasí na Kubě. Bylo to zkrátka k ničemu. O všem a vždy rozhodovalo pouze politické vojenské vedení Sovětského svazu. Tolik generál Mojmír Zachariáš o období let 1990–1991, kdy prezidentský kandidát Petr Pavel dokončoval své studium na špiona, nešpiona při zpravodajské správě generálního štábu,“ dodala Bobošíková.

„Generál Pavel sice může mít pravdu, když říká, že odborný zpravodajský kurz studoval už v demokratické zemi, ale zároveň jej studoval v rámci Varšavské smlouvy de facto pod velením sovětské armády. A víte, kdy naposledy společně cvičila československá armáda, ve které už úspěšně dělal svou kariéru prezidentský kandidát Petr Pavel s jednotkami sovětské armády? Ne v roce 1989, ani před prvními svobodnými volbami, ale až v zimě 1990. A na toto cvičení se podle generála Zachariáše přijeli podívat i lidé vyslaní prezidentem Václavem Havlem. Jakou roli mělo členství v KSČ na armádním postupu prezidentského kandidáta Petra Pavla? Podle vzpomínek generála Zachariáše zjevně velkou. Na ústředním výboru KSČ podle něj existovalo jedno oddělení, které mělo ve své působnosti armádu. Nejvíce se údajně podílelo na výběru vhodných kandidátů do vedoucích funkcí v armádě a bez jejich souhlasu a posvěcení nebyl vydán žádný kádrový rozkaz. Pokud se mezi uchazeči objevil někdo s kádrovým problémem, byl podle generála Zachariáše automaticky vyřazen. A zde se dostáváme k další nevyjasněné části životopisu Petra Pavla. Prezidentský kandidát v rozhovoru pro Deník N před třemi lety vzpomínal na sestřenici své maminky, která se provdala do Spojených států za amerického bankéře a na návštěvu tohoto strýčka Jacka z Kalifornie. V roce 1968 u Pavlů doma. Ve všech svých předlistopadových životopisech a kádrových materiálech však Petr Pavel uváděl, že nikdo z jeho rodiny nežije v kapitalistické cizině,“ zmínila Bobošíková.

„Shrňme to. Je úplně jedno, jestli se Petr Pavel učil na špiona, na Bonda, na vojenského přidělence, nebo jestli se, jak říká, jen plazil v blátě. Ale po celou dobu svého studia podléhal Moskvě a Sovětskému svazu. To jsou nezpochybnitelná historická fakta. Čím byl v té době i poté Petr Pavel pro oba vojenské pakty, tedy pro Varšavskou smlouvu i pro NATO zajímavý a důležitý, vědí jen zpravodajské služby, zmíněné pakty a on sám,“ zakončila Bobošíková.