„Nebyl jsem pro ani proti (zákazu KSČ, pozn. PR), protože se o tom nikdy na úrovni KC OF a prvních sněmů nemluvilo. Není pravda, že představitelé OF se neodvážili vznést požadavek na rozpuštění KSČ (...). Je pravda, že to nikoho ve vedení OF ani nenapadlo. (...) Tenkrát to totiž nepřipadalo v úvahu především proto, že by to byl stěží pochopitelný projev slabosti, něco jako zbytečná, teatrální křeč. Řeknu, co nebylo vysloveno, ale viselo ve vzduchu: shodili bychom se tím!“ připomíná následně Robejšek slova Petra Pitharta. A připomíná i jeho slova ohledně toho, že daleko lepší než je zakázat, by bylo porážet je ve svobodných volbách. 

• Původní text ZDE.

„Podle mého názoru nesou ti, kteří se tehdy chovali hodně sametově, ale ani trochu revolučně, část odpovědnosti za dnešní politickou konstelaci. Z Pithartových vzpomínek vyplývá i to, že již tehdy připouštěl, že komunistická strana má nárok účastnit se demokratických voleb a tím i získat podíl na politické moci. Moc rád bych věděl, jak on a další aktéři z OF své tehdějši názory hodnotí dnes,“ poznamenal Robejšek. 

Podle Robejška by také neškodilo, kdyby ti, kteří se hlásí k tradici polistopadového pojetí politiky a z těchto názorových pozic kritizují dnešní strany, přizpůsobili intenzitu svého rozhořčení nad současnými poměry faktu, že jejich duchovní vzory udělaly zásadní strategickou chybu. „Jak se pak někdo může vůbec divit tomu, že dnes KSČM svou mocenskou pozici využívá, anebo tomu, že s ní ostatní strany jednají jako s jedním z mocenských hráčů?“ zeptal se.