„Tak pan předseda Babiš se vrátil z dovolené a vcelku ostře po mně vystartoval. Sociálním demokratům, kteří za mnou dosud stáli, se prý tento týden rozsvítí. No jo, tak uvidime, co se všechno dočteme,“ poznamenal úvodem Šmarda, jemuž předseda vlády Andrej Babiš (ANO) vyčetl, že pořád něco kritizuje a že by ČSSD měla přijít s jiným jménem. 

Následně Šmarda shrnul své kritiky za poslední dobu. „V obsáhlém textu jsem rozebral vnitřní poměry v ČSSD. Snažil jsem se tak oživit vnitrostranickou diskuzi. To by, myslím, panu premiérovi mohlo být jedno. I když jsem si vlastně vzpomněl, že jsem se taky ohradil proti veřejným konstrukcím pana premiéra, který se ponořil do vnitrostranických vztahů ČSSD. V nějakém rozhovoru totiž rozvíjel úvahy o tom, který kraj to s kým táhne, které křídlo za čím stojí a tak... No, marně si vzpomínám, kdy by někdo z vedení sociální demokracie podobně rozumoval o vnitřním životě ANO 2011. Neděláme to, protože je to nezdvořilé, hloupé a zbytečné. A zdržuje to od práce,“ podotkl Šmarda.

„Pak jsem taky kritizoval oživování kauzy Lithium. To se přiznám, že mě vždycky naštve. Kauza Lithium byla prostě prasárna, která poškodila sociální demokraty. Standardní schéma: Komunisté v čele s Vojtěchem Filipem rozjedou kauzu. Když se chytí, tak ji ANO a ‚nezávislý tisk‘ dotáhnou.To jsem se prostě ohradit musel. Za všechny v ČSSD. A víte co? Myslím si, že za ČSSD mohu slíbit, že nic podobného svým koaličním partnerům dělat nebudeme,“ dodal Šmarda.

A přiznal i to, že kritizoval Vojtěcha Filipa, předsedu KSČM. „Nemám rád laciný antikomunismus. O komunistech skoro nemluvím. Ale když někdo začne brnkat na lacinou protiromskou strunu, tak se ozvu. Štve mě to. Lety chtěl vykoupit už Miloš Zeman, a měl pravdu. Podařilo se to o 20 let později. Dlužili jsme to obětem nacistů. Jestli tohle vadí, nenadělám nic,“ uvedl.

„Napsal jsem text o kultuře. V něm jsem popisoval, co vše je potřeba udělat. Většina textu byla v souladu s programovým prohlášením vlády a připomínala, že je potřeba ho plnit. Možná jsem příliš expresivně napsal, že politici na kulturu kašlou. A že od dob Pavla Dostála nikdo za kulturu pořádně nebojoval. To možná bylo příliš příkré. Pokud se to někoho neprávem dotklo, tak se omlouvám,“ zmínil.

„Asi nejvíc mohla pana premiéra naštvat kritika paní Schillerové a způsobu, jakým je projednáván státní rozpočet. Ano, kritizoval jsem, že paní ministryně žádá po všech plošné škrty, a nejde přitom sama příkladem v systémových reformách. Je to k diskuzi. Možná to bylo hodně ostré. Ale mé vyjádření bylo určitě věcnější a lidsky slušnější než slova pana premiéra. Ten při diskuzi o sestavování rozpočtu místo věcných argumentů kritizoval „genetickou výbavu“ představitelů ČSSD. K tomu přeci člověk, který má elementární hrdost, mlčet nemůže. To si prostě lidé v normální slušné společnosti nedělají. A já k tomu teda rozhodně mlčet nebudu. Ale dobrá, jedna hrubost nemůže ospravedlnit druhou. Je fakt, že užití pojmu ‚Kalousek v sukni‘ se mohlo dotknout paní ministryně, jejího předchůdce i jejich příznivců. Však jsem si to od nich taky pěkně schytal,“ zmínil.

„No, a taky jsem kritizoval poslední kroky Antonína Staňka ve funkci ministra kultury. Jsem skutečně přesvědčený o tom, že zásadní rozhodnutí nemají být činěna ‚na odchodu‘. Samozřejmě, v případech, kdy nehrozí nějaká škoda. Pan premiér se dost naštval, že pořád něco kritizuji. No budiž. Já s tím nepřestanu. Když vidím chybu, tak ji narovinu pojmenuji. Jsem takový. A měnit se nebudu. Rozhodně ne kvůli nějaké funkci. Pokud dojde ke změně v nominaci na ministra kultury, tak není třeba mít strach. Máme docela dost lidí, kteří to určitě zvládnou. Odborně, manažersky, politicky i lidsky. Jen nevím, jestli můžeme panu premiérovi slíbit, že budou dost nekritičtí, tiší a poslušní,“ uzavřel.