„Jakýsi opilec vykřikoval na pátera Halíka: ‚Smrt Americe! Smrt intelektuálům! Ať žije Rusko! Ať žije Zeman!‘,“ píše Jetmar a konstatuje, že jde o hesla, která na nás dnes hlásají média a „prostoduchá část českého národa“, které nedochází, co vlastně říká.

„Smrt Americe znamená smrt demokracii, smrt svobodě, smrt pluralitě a smrt naší euroatlantické civilizaci,“ míní Jetmar a podobným způsobem vysvětluje i smrt intelektuálům. „Hlupákům“ se totiž nelíbí to, že je „ta vzdělanější půlka národa“ chce udržet na výši. „A pokud inteligenci neporazí rozumem, tak je vytlačí z veřejného prostoru silou. Jako komunisté.“

„Ať žije Rusko, znamená: Chceme diktaturu, imperialismus, nesvobodu a zastavit pokrok, protože jsme tak blbí, že ho nejsme schopni pochopit,“ píše Jetmar a označuje Čechy za „dav absolutních ignorantů“, jehož chválu Zemanovi srovnává s oslavou „krále Ubu, zlého opilce a narcistního populisty, spolupracujícího s autoritativními režimy“. Zeman je podle něj zkrátka zlý agent Ruska a Číny.

A celé je to všechno jen konflikt inteligence a hlouposti. „Je to střet intelektu a vzdělání s ukřičenou a zmanipulovanou lůzou. Je to popření všeho, za co od českého národního obrození generace našich předků bojovaly,“ píše Jetmar a ještě si přisazuje: „Je to plivanec do tváře všem slušným lidem. Je to zmar, zkáza a dekadence.“ Na závěr už jen oznamuje, že pokud se moci chopí „bezduchá vláda lidu“, uteče ze země i on.

Šafrova reakce na sebe nenechala dlouho čekat a Jetmarovu úvahu popsal, jako že se jeho kolega „zdravě naštval“. Zároveň však upozornil, že ač jeho myšlenkové procesy chápe, nejde o jednoduchý „boj intelektu s blbostí“, jak celou migrační krizi Jetmar často pojímá.

„Jetmar tak vytvořil velmi jednoduchý obrázek věčného třídního boje inteligence s neinteligencí. Je to obraz světa, který je tak zjednodušený, že mi nezbývá, než podotknout, že není moc inteligentní,“ shrnuje svůj úvod Šafr, kterému vadí Jetmarovy unáhlené závěry a i jeho „nahlížení na společnost“.

Dále uvádí několik jednoduchých tvrzení, jež zcela vyvracejí Jetmarovo zobecňování. „Všichni vzdělanci nejsou ušlechtilí lidé,“ píše Šafr a ihned dodává: „Všichni lidé s nižší úrovní vzdělání či rozhledu nejsou pitomci.“

Šafr si dále uvědomuje, že vzdělání ani rozhled nečiní člověka tím, kým je. „Někteří intelektuálové naopak pitomci jsou. Jiní intelektuálové jsou zase zlí a cyničtí chytráci. Tyto dvě množiny mají navíc průnik: Jsou to intelektuálové, kteří jsou pitomci, a navíc jsou zlí.“

To, že je člověk intelektuálem, zároveň neznamená, že bude chtít přijímat migranty, a to, že nechce přijímat migranty, nemusí hned znamenat, že jde o zlého pitomce. „Ovšem někdy ano.“ Zároveň i upozorňuje na fakt, že ne každý hlupák adoruje Rusko.

Svoje tvrzení pak podkládá zkušenostmi z „dospívání v předrevoluční Praze“, kde se vyskytoval v přítomnosti „pražských snobů blízkých Chartě a zejména skupinám bývalých reformních komunistů z doby Pražského jara, kteří si o sobě mysleli, že jsou intelektuálové“.

Píše o tom, že zde se zrodila představa, že elity jsou morálně nadřazené zbytku obyvatel. „Mnoho těchto vzdělanců však nemělo ani náhodou čisté svědomí z doby, jež Pražskému jaru předcházela,“ přípomíná Šafr a vysvětluje, že spousta intelektuálů se jen ohání svými tituly a přáteli za účelem povzbuzení vlastního ega, netýká se to však všech.

„Jistěže člověk, který má srdce, nesmí podporovat nenávist k uprchlíkům. A jistěže člověk, který má čest, nemůže podporovat Putinův režim v tom, co dělá na Ukrajině,“ píše Šafr s tím, že na vzdělání nezáleží, hlavní je dobrota a čest a umění poznat zlo.

„Rozdělení národa na inteligenci a ty druhé je fatálně nebezpečný přístup,“ ze kterého se Šafrovi dělá „nevolno“. Důležité jsou hodnoty a ideje té které společnosti, pročež dělení na ty hloupé a chytré je samo o sobě hloupé. „Jistěže má jistý základ v tom, že vyšší stupeň strachu z neznáma mívají lidé, kteří mají méně informací. Není to ale náhodou zodpovědností právě těch vzdělanců, že k nim nedokážou informace dopravit a nechávají je napospas populistickým lumpům?“ A za ten hlavní problém, proč k tomu nedojde, je právě ona již zmíněná morální nadřazenost.

Nakonec však najde jeden společný bod, ve kterém se s Jetmarem shodne. „Že nás akutně ohrožuje vláda buranokracie neboli těch nejtemnějších pudů. Této buranokracii vévodí inženýr Miloš Zeman, inženýr Andrej Babiš, profesor Václav Klaus, docent Martin Konvička a několik dalších vzdělanců,“ uzavírá Šafr.