Senát Parlamentu ČR 24. ledna těsnou většinou neschválil Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, takzvanou Istanbulskou úmluvu. Pro souhlas s její ratifikací bylo 34 z 71 přítomných senátorů.

Ač tedy Česká republika Istanbulskou úmluvu podepsala – a to už 12. května 2016 – její ratifikace neproběhla. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k Úmluvě je podle právničky a bývalé ministryně spravedlnosti ČR ve Fischerově vládě Daniely Kovářové odmítavá, jak napsala ve svém komentáři pro deník To.

„Teoreticky ji může v budoucnu znovu projednat tato či jiná vláda, hodně teoreticky si může ratifikaci na svůj program zařadit Sněmovna a teoreticky i Senát, ale teoreticky je možný i výbuch supernovy v blízkém vesmíru nebo že se prohlásíme za monarchii,“ shrnula možné budoucí scénáře právnička. „Reálné z toho není nic ani trochu. Je to jen zbožné přání těch, kteří prohráli a nejsou schopni prohru vydýchat.“

V demokratickém státě spolu lidé polemizují a přinášejí argumenty. K argumentům z obou stran, odpůrců i příznivců Úmluvy, Kovářová připomněla, že její příznivci nepředložili jediný důkaz pro to, že by ratifikace Úmluvy v zemích, kde je již schválena, něčemu pomohla. Mezitím její odpůrci předkládali analýzy, důkazy, zkušenosti ze zahraničí a používali moderní společenskovědní metody zkoumání.

V demokracii se nicméně po předložení argumentů hlasuje a následně vyhraje skupina s většinou, shrnula fungování demokracie Kovářová. „Jenomže, co se u nás děje poté, co jsme ratifikaci neschválili, nemá s demokracií nic společného,“ dodala. „Podporovatelé istanbulského ideologična žádní demokraté nejsou a odmítají se s prohrou smířit.“ Kovářová se též pozastavila nad skutečností, že zástupci odpůrců i příznivců se najdou ve všech politických stranách.

A zmínila slova státní úřednice Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, která den po neschválení ratifikace v rozhovoru pro Deník N o rozhodnutí senátorů řekla, že ho „vnímá jako prozatímní vítězství dezinformační scény a dezinformačních narativů“. – „Kdyby byla moudřejší, mlčela by,“ usoudila Kovářová a upozornila, že Laurenčíková bohužel není jedinou osobou, která nad odmítnutím ratifikace „vzlyká, jako kdyby tím měl nastat konec světa“. „To si skutečně myslí, že muži teď najednou začnou ve velkém páchat násilí a soudy je přestanou odsuzovat?“ namítla Kovářová. Zdůraznila, že nic takového se nestane. „Nestane se prostě vůbec nic,“ dodala.

Na chování některých zhrzených příznivců ratifikace Istanbulské úmluvy se nicméně podle slov Kovářové ukazuje, jak dnešní „moderní pirátští progresivisté“ chápou demokracii a právní stát. Podle senátorky je to něco ve smyslu – „demokracie je fajn jen tehdy, pokud vítězí to, co chceme my. Jakmile prohrajeme, je třeba demokracii opravit, anulovat nebo přímo zrušit, popřípadě tak dlouho tlačit a hlasovat, až stejně nakonec svého dosáhneme, všechny zastrašíme a přinutíme je, aby hlasovali pro“.

Kovářová upozornila na vznik seznamů se jmény senátorů, kteří hlasovali proti schválení ratifikace. „Zveřejňují se naše fotky, aby lidé viděli, jak my staří konzervativní páprdové vypadáme, a rozesílají se naše telefonní čísla a e-mailové adresy, aby nám ti nenávistníci mohli spílat a nadávat nám,“ sdělila Kovářová.

Rozesílány jsou i výzvy voličům, aby „neposlušné senátory“ na podzim nevolili. Web Seznam Médium například upozornil, že minimálně pěti senátorům, kteří se vyjádřili proti ratifikaci, tento rok končí mandát. „S ohledem na skutečnost, že zhruba 50 % voličů tvoří ženy, bude tedy při podzimních senátních volbách na voličích, zda případně zváží postoj těchto kandidátů k násilí proti ženám, pokud se rozhodnou svůj mandát obhajovat,“ píše Seznam Médium.

„Označují nás za dezinformátory a autory dezinformačních narativů,“ vyčítá dále Kovářová. Dezinformací se však dopouštějí právě ti lidé, kteří tvrdí, že ratifikace pomůže týraným ženám. Podle Kovářové z informací z Německa, Francie i Belgie vyplývá, že ratifikace Istanbulské úmluvy ničemu nepomohla. „Ba naopak, násilí na ženách navzdory ratifikaci vzrostlo mnohonásobně,“ upřesnila.

„Jejich neschopnost přijmout výsledek demokratického hlasování je neuvěřitelná a neodpustitelná. A že stejnou písničku zpívají i ‚nezávislá‘ média a vládní úředníci, je naprostým opakem serióznosti,“ míní Kovářová. V závěru svého komentáře napsala, že „my, zlobiví senátoři“ nátlak ustojí. Nadnesla však otázku, zda nátlak podobně ustojí i Česká republika a demokracie.

Při schvalování Úmluvy se proti výhradám senátorů, kteří se stavěli proti její ratifikaci, ohradil i předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil. Připomněl, že Úmluva již prošla třemi meziresortními připomínkovými řízeními. „Nikdo, pokud si přečtete vypořádání v těch meziresortních připomínkových řízeních, nikdo z těch čtyř vlád, nikdo z těch stovek úředníků a dalších, kteří to četli, tady neříkal ty věci, které tady dnes říkají odpůrci té úmluvy. Jak je to možné?“ nechápal předseda Vystrčil některé z argumentů senátorů. „To si všechno myslíte, že by se opravdu mohlo stát? Vážně? Nebo to je tady nějaká hra? Něco, co se nemůže stát?“

„Jinak vám řeknu, kde je nejmenší naděje, že uspěje úmluva proti násilí. V Rusku. Jenom abychom to věděli. Já neříkám, že to je zásadní argument. Ale takhle to zkrátka je. Tam to opravdu nehrozí. Tam se to ani do parlamentu nedostane. To vám garantuji,“ sdělil Vystrčil. A varoval před tím, že ČR kvůli těm, kteří chtějí „zavírat oči,“ zaostane za ostatními státy. „Buď si budeme věřit, buďme věřit síle našeho ducha a demokracii a tomu, že jsme rozumní lidé, kteří nepřipustí ty věci, co tady někdo říká, nebo si věřit nebudeme a zůstaneme stát, když někteří půjdou dál… půjdou za novými věcmi,“ zmínil Vystrčil. „Budeme v klidu, budeme v bezpečí a zavřeme oči. To jsou věci, které mě napadaly, když jsem tady slyšel některá ta vyjádření,“ shrnul svůj názor na argumenty senátorů předseda Vystrčil.

Procedura (ne)ratifikace Istanbulské úmluvy v ČR byla sledována i v souvislosti s médii sledovaným případem Krajského soudu v Brně. Den po neschvální ratifikace Úmluvy v Senátu před budovu soudu protestovalo přibližně 150 osob proti chybnému justičnímu systému, který údajně nedostatečně postihuje sexuální násilí. To v souvislosti s případem muže, který byl usvědčen z opakovaného znásilňování nevlastní dcery, načež vyvázl od soudu pouze s podmínkou.