„Propaganda Washingtonu a Bruselu – více či méně úspěšně se snažící ovlivnit uvažování lidí v Evropě – je v dnešní době plně srovnatelná s mediální masáží za reálného socialismu. Shodli se na tom v červnu řečníci již 19. diskusního večera pořádaného konzervativní Akcí D.O.S.T.,“ píše Pokorný.

Podle Petra Žantovského dnes probíhá mediální válka, jenže útočníkem podle jeho názoru není Rusko. To se prý jen brání. Západ podle jeho názoru nemůže v této válce vyhrát. „Přehrát Rusko v informační válce nelze, neboť informační válka počítá se zradou a nevěrou a s nákupem duší v táboře protivníka – a to se v Rusku nikdy moc nedařilo, neboť nákupy duší se dějí za peníze. A ty měly v Rusku vždy jen hodnotu relativní a doprovodnou. Podstatná hodnota je jiná. Společná vlajka,“ podotýká Žantovský.

Naproti tomu západní novináři jsou prodejní, existují prý důkazy o propojení některých z nich s americkými ambasádami a obyčejní lidé si to už začínají uvědomovat. Proto se stále častěji obracejí k alternativním zdrojům nebo rovnou sami informují o tom, co se děje. I u nás prý sílí fenomén tzv. občanské žurnalistiky, jak to analytik nazývá.

Celý článek naleznete zde.

K tématu se vyjádřil i spoluzakladatel slovenského internetového rádia Slobodný vysielač Boris Koróni, podle něhož byl nejmarkantnějším důkazem tlaku západní propagandy způsob, jakým naše média informovala o krizi na Ukrajině. Pokud někdo chce další důkaz, nechť se podívá na snahu Bruselu omezovat svobodu slova na internetu ve jménu ochrany demokracie. Jenže kdo určí, co je ještě přípustné a co už se zakáže? A co je ruská propaganda a co americká, ptá se Koróni.

Vypnout televizi nestačí

Ladislav Jakl se ve spojitosti s propagandou obul do České televize. „Levicovým liberálům se všude na Západě podařilo ovládnout státní média, jako je například Česká televize,“ je přesvědčen Ladislav Jakl. Proto by prý Česká televize měla být zrušena. Omezí se tak prostor k „nálepkování“. Když se nějaký politik Západu nelíbí, udělají z něj extremistu či radikála, předají patřičnou informaci lidem skrze média a je dokonáno.

„Nejklasičtější rada pro toho, kdo se chytá za hlavu z nějakého televizního programu, zní ‚tak to vypni‘. Má to knoflík. Nemusíš se na to dívat. Nečti ty noviny. Jenomže ta všudypřítomná tupá bruselská propaganda nemá jenom tu vlastnost, že nás štve a vytáčí tak, že bychom nejraději prohodili televizi oknem. Ale ona má ještě jeden důležitý aspekt. Ona zásadním způsobem ovlivňuje rozhodnutí, která mají dopady na nás. Tím, že zavřeme oči, tak to neznamená, že to přestane působit proti nám. Bude to působit dál, akorát o tom nebudeme vědět,“ varoval Jakl.

K dokreslení debat je třeba dodat i stanovisko Michala Semína, jenž média obvinil, že spustila mediální lynč proti někdejšímu předsedovi Akce D.O.S.T. Ladislavu Bátorovi. „Média popravila člověka, kterého obviňovala z extremismu, zatímco do té doby ministerstvo školství ovládali skuteční zelení extremisté. Normálnímu člověku se z toho musel zvednout žaludek.“

I na jeho kauze se ukázalo, jak nebezpečné je věřit tomu, že existuje nějaké skutečně objektivní médium. Každý novinář pracuje s materiálem na základě svých světonázorových východisek.