Jak vidí v současné době tolik diskutovanou svobodu slova? A vzhledem k tomu, že se blíží konec roku, jaké vysvědčení by dali našemu premiérovi i celé vládě? Na to jsme se ptali v jihočeské metropoli.
Pravda a láska v ústech některých hodně zhořkla a zagresivněla
„Nevím, co na to říct, pocity mám v každém případě rozporuplné. Dodnes si pamatuji na 17. listopad 1989. Byl jsem tehdy členem střediska vrcholového sportu a bydleli jsme většinu roku na Zadově, kde jsme trénovali. Vlastně celé gymnázium jsme odtud poslouchali Rádio Svobodná Evropa. To byl takový náš studentský disidentský hardcore,“ vzpomíná bývalý ředitel Správy Národního parku Šumava Jiří Mánek a pokračuje.
Měla by Česká republika přistoupit k BRICS?Anketa
„Mladí si již neuvědomují, že mohla někdy existovat rádiová stanice, která se nesměla poslouchat... A 17. listopadu a hlavně pak jsme s kolegy chtěli vyrazit do Prahy. Ale trenér nás nepustil. Byli jsme drženi zkrátka. Vyjet do Prahy bylo riziko chycení nějaké virózy, což si lyžař před zimní závodní sezónou nemůže dovolit. Takže jsme nikam nejeli. A řeknu vám, dnes jsem docela rád, kdybych tam tehdy osobně cinkal klíčema, asi bych se dnes cítil podveden,“ krčí rameny a dodává s notnou dávkou sarkasmu.
„Svobodu slova určitě máme, když to nepřeháníte, ani nemusíte do vězení, to je moc fajn. Pokud však nevybízíte ke stržení ukrajinské vlajky z budovy českého Národního muzea, to pak už do vězení jdete. Ale jinak klidně můžete říkat skoro, co chcete. Jenom vás za to vyhodí z práce, neotevřou vám účet v bance nebo vyhodí z práce vaše příbuzné. Případně pro závadnost názorů přijdete o zakázky, protože by přece nebylo dobré s vámi obchodovat, aby si někdo nepomyslel, že třeba si rozumíte, a to pak mohlo znamenat, že třeba nedostanete dotaci. Pravda a láska v ústech některých hodně zhořkla a zagresivněla,“ říká Jiří Mánek a mluví dál.
„A co říct k vládě? Tak to jsme slyšeli všichni, máme nejlepší vládu od roku 1938 a brzy budeme mít platy jako v Německu. Já myslím, že je to skvělé. Můžeme být velmi hrdí a radovat se ze světlých zítřků,“ nešetří ani teď sarkasmem a ve stejném tónu dodává. „Možná že někteří i musejí být hrdí, a možná proto v práci v úřadu vyfasují i mávátka, aby mohli radostně mávat a provolávat sláva a hurá. Takže určitě jednička podtržená. Za naprosté odtržení od reality určitě. Možná pak bych dal za pět za špatně vedený marketing vládních úspěchů, protože já to zatím moc nepochopil. Mám to štěstí, že žiji v jižních Čechách – kvalitní nutellu si jezdíme kupovat do Německa. Ale hlavně, a to nyní už vážně, s naším hejtmanem Martinem Kubou je tu svět v pořádku. Sice jako ojedinělý ostrov, ale v pořádku. Musím se přiznat, že po dlouhé době je to nějaký komentář, který jsem poskytl, protože se mi zdá, že zdravá logika a selský rozum už jsou jen nějaká historie, případně házení hrachu na zeď. Já si užívám nových poznání. Jezdím do národních parků v Číně a učím se čínsky. Přijde mi, že to má smysl a budoucnost. Protože jsem měl možnost poznat tamní reálie, trochu se bojím, že se budeme s naším přístupem brzy hodně, ale opravdu hodně divit...,“ pokyvuje nepříliš optimisticky.
Příležitost, která nám utekla mezi prsty
K současné svobodě slova se vyjádřila i právnička a současná jihočeská krajská zastupitelka Jana Turoňová.
„Svoboda slova je dnes ohrožena a my na to musíme hlasitě upozorňovat. Neplatí tvrzení, které občas slýchám, že dřív bylo daleko hůř, a dnes si proto nemáme na co stěžovat. Je to právě naopak. Stěžovat si musíme nyní. Až tu budou represe daleko tvrdší, bude pozdě,“ vysvětlila a dodala. „17. listopad ale není svátkem, který mi připomíná oslavu svobody slova, ale příležitosti, která nám utekla mezi prsty.“
A jakou známku by dala naší vládě?
„Nechci napsat za pět, jelikož to by znamenalo reparát a opakování. A něco takového si nemůžeme dovolit. Doufám, že si to voliči uvědomují a otevřou příležitosti ke změnám,“ uzavřela.
Čtyřka pro premiéra a vládu
Promluvil i zakladatel vysoké školy a bývalý rektor docent Lubomír Pána. „Svoboda slova je zakotvena v Ústavě ČR, ale platí jen pro někoho. Máme řadu příkladů, kdy jsou lidé odsuzováni za názor k podmíněným trestům (prozatím výjimečně k nepodmíněným trestům). K mému překvapení stát uplatňuje dvojí metr ve všech oblastech státní moci, ač mají být oddělené, dvojí metr pronikl již do všech tří, tj. moci zákonodárné, výkonné i soudní,“ kroutí hlavou docent.
Odpověděl i na otázku, jaké vysvědčení byl dal premiérovi a celé vládě. „Čtyřku. Možná to čtenáře překvapí, ale zdůvodním proč. Je to jako ve škole. Jedničku dostane ten, kdo všechno ví a řeší vše samostatně a úspěšně. Dvojku ten, kdo se dopouští drobných nepřesností, a trojku ten, kdo vše dělá správně, ale potřebuje pomoc či návodné otázky. Na první tři stupně vláda nesplňuje kritéria. Vždyť například jako jediná za posledních třicet let musela měnit své vládní prohlášení. A ani po změnách své vlastní prohlášení nesplňuje a nenaplňuje. Naopak, všechny hodnotitelné ukazatele v ČR se za poslední tři roky zhoršily a většina se snížila na rok 2017 (viz Eurostat či Český statistický úřad),“ poukazuje a vysvětluje.
„A proč čtyřku, a ne pětku? Protože vláda dostatečně plní úkoly zadané Evropskou komisí, USA, Ukrajinou či různými korporacemi a ‚nadnárodním kapitálem‘. Takže nemůžeme říct, že nemá žádné výsledky. Ale má je bohužel na úkor svých voličů. A předpokládám, že ti jí to příští rok ve volbách do Poslanecké sněmovny ‚spočítají‘,“ uzavřel.
Propadnout bych je nechal! A vy nemůžete svobodně psát?
Zašli jsme se zeptat i lidí v ulicích jihočeské metropole. Někteří se s námi o politice vůbec nechtěli bavit. A když už ano, rozhodně odmítali říct své jméno. „To určitě, já vám tady něco řeknu, a ještě z toho budu mít nějaké nepříjemnosti,“ odbyl nás poměrně nerudně starší pán, když jsme se ho zeptali, jak vnímá dnešní svobodu slova. Zato do vlády se nakonec pustil poměrně s chutí. „Jaké vysvědčení? Propadnout bych je nechal! Do propadliště dějin a hodně hluboko! A řekl bych to i hůř, ale nechci být sprostý,“ mávl dost znechuceně rukou.
„Panebože, už aby byli pryč,“ ohodnotila velmi stručně a jasně vládu žena, která šla hned za ním.
Poněkud umírněnější názor, ale pro vládu stejně nepříliš příjemná slova jsme si vyslechli i od zhruba o generaci mladšího muže. „Já jsem volil celý život ODS, ale teď nevím… Martin Kuba řídí kraj dobře, řekl bych. Ale ODS celostátně? Myslím, že tentokrát je volit nebudu,“ krčil rameny muž, který se představil jako Martin. I on ale odmítl prozradit příjmení. „To když se ptáte na tu svobodu slova, tak tím, že nechci dát jméno do médií, je asi jasné, co si myslím,“ smál se.
Narazili jsme ale i na příznivce vládní strany. „Potřebují čas, je nutné to tady dát do pořádku. Po tom, co se tady dělo za covidu, pak přišla válka na Ukrajině. Horší kartu dostat prostě nemohli,“ krčil rameny muž ve věku kolem čtyřiceti let. „Tak samozřejmě že máme svobodu slova. Vy třeba nemůžete svobodně psát? Nebo vám to někdo zakazuje?“ trochu se na nás obořil. „Tak vidíte. To byste dřív možná nemohli,“ dodal už trochu smířlivěji.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora