Stávající předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová by ráda ve funkci pokračovala i dalších pět let. Jenže podle serveru nejčtenějšího německého listu Bild teď Leyenové hrozí nic menšího než puč. Jak Zelení, tak socialisté dívají najevo, že už se jim Leyenové zajídá. Zeleným proto, že v poslední době přistoupila k rozvolňování Green Dealu. Socialistům proto, že v době útoku teroristů z palestinského hnutí Hamás na Izrael se postavila za židovský stát a na jeho straně stojí v podstatě dodnes.

A na odpor ke své osobě prý už naráží i ve frakci, která by jí měla být nejblíž. V Evropské lidové straně, do které patří i německá CDU/CSU. „Von der Leyenová chtěla svého stranického přítele z CDU Markuse Piepera (60) povýšit na vysoce placený post zástupce EU pro malé a střední podniky. Ale objevila se obvinění z nepotismu,“ napsal Bild, podle kterého se Pieper raděj sám stáhl. Pozici Leyenové ještě více oslabila kauza Pfizergate, její nejasná role v dohodách okolo vakcín proti covidu od společnosti Pfizer.

Takže bude-li chtít von der Leyenová pokračovat v čele Evropské komise, v prvé řadě bude muset přesvědčit co nejvíc z 350 milionů oprávněných voličů ve dvou členských státech EU, aby jí dali hlas, resp. aby dali hlas těm, kteří následně podpoří Ursulu von der Leyenovou v Evropském parlamentu. A vedle toho bude muset přesvědčit i 27 zástupců vlád členských států EU, že by byla dobrou předsedkyní Evropské komise.

Server britského deníku The Guardian si položil otázku, zda Leyenová může uspět, když sama neusiluje o hlasy voličů, nechce se stát členkou Evropského parlamentu a navíc se vyhýbá všem debatám. Bývalá německá ministryně obrany (65) byla minulý měsíc bez odporu vybrána jako vedoucí kandidátka středopravé Evropské lidové strany pro volby do Evropského parlamentu ve dnech 6. až 9. června, ačkoliv neplánuje zaujmout místo v zákonodárném sboru EU. Od té doby se vyhýbá mediálním dotazům, jak jen možno, a odmítá se zavázat k veřejné debatě o ostatních kandidátech. Podle organizátorů nepotvrdila, že se 29. dubna zúčastní vysoce sledované maastrichtské debaty. A politické zdroje říkají, že velké evropské noviny musely upustit od plánů uspořádat vlastní debatu mezi Spitzenkandidaten nebo hlavními kandidáty, protože von der Leyenová neslíbila účast. Frustrovaní oponenti se jí začínají posmívat jako neviditelné kandidátce,“ upozornil The Guardian.

„Ursula von der Leyenová tvrdí, že brání evropskou demokracii, přesto odmítla kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu a nedokázala objasnit, zda se zúčastní některé z volebních debat,“ poznamenal nizozemský europoslanec Bas Eickhout, spoluvedoucí kandidát Zelených.

Server Euronews se zeptal, kdo by se mohl stát předsedou Evropské komise (EK), pokud to nebude Ursula von der Leyenová? A nabídl sedm tváří.

Předsedou EK by se mohl stát italský ekonom a někdejší premiér Mario Draghi. Podle serveru Euronews je to silný politik, který je vnímán jako nadstranický hráč. Jeho nevýhodou je prý to, že by mohl zastínit jiné evropské politiky, a proto možná nakonec zvolen nebude.  

Předsedkyní EK by se teoreticky mohla stát současná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgieva, bývalá komisařka pro rozpočet EU.

Třetím hráčem v poli by podle serveru Euronews mohl být chorvatský premiér Andrej Plenković. Je to zkušený politik, který, pokud by se přesunul do této pozice, mohlo by jít o vstřícné gesto novějším členským státům EU. V obdobné roli působí i řecký premiér Kyriakos Mitsotakis. Podle Euronews je řecký premiér jakýmsi evropským „esem v rukávu“.

Pátou možností je stávající předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. Další ženou v pořadí je stávající předsedkyně Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Podle serveru Euronews by šlo o volbu solidní osobnosti, o jejíž zvolení může usilovat francouzský prezident Emmanuel Macron.

A nakonec by se prý předsedou Evropské komise mohl stát Klaus Iohannis, rumunský prezident. Jeho případné zvolení by také mohlo být pozitivním signálem pro mladší členy EU. V tuto chvíli však rumunský prezident usiluje také o pozici příštího generálního tajemníka NATO a předsedou EK by se mohl stát jen tehdy, pokud by v úsilí o post v NATO prohrál.