Summit NATO podle něj posílil odstrašení Ruska, leč vůči Rusku způsobem nejtaktnějším. „Ve Varšavě se schválilo, že ve východních zemích NATO budou rozmístěny čtyři prapory: britský (v Estonsku), kanadský (v Lotyšsku), německý (v Litvě) a americký (v Polsku). Čtyři prapory nejsou žádnou hrozbou Rusku a ani nemohou zvrátit jeho převahu v regionu,“ uvádí Joch. Podle něj je jejich smysl dvojí: ujistit dané země, že to NATO s jejich obranou myslí vážně, a odstrašit Rusko. A to nikoliv v podobě dostatečné obranyschopnosti, ale v podobě takzvaného spouštěcího drátku. 

„Kdyby Rusko zaútočilo proti Pobaltí, nezabilo by jen místní lidi, a nemohlo by tudíž kalkulovat, že zbytek Aliance si kvůli nim prsty pálit nebude, nýbrž nutně by muselo zabít i vojáky jiných zemí NATO, čímž by je automaticky zatáhlo do války proti sobě. Protože to ale ví, nezaútočí, válku nerozpoutá, Pobaltí tak bude v bezpečí – a Rusko taky, protože z NATO ho napadnout nechce nikdo,“ dodal Joch. Podle něj tak čtyři alianční prapory mají podobnou roli, jakou měly americké jednotky v západním Německu na počátku studené války.

NATO dle jeho názoru nechce válku a Rusku jen naznačuje, co by se mohlo stát. „Rusové to chápou; jejich reakce na summit byla (zatím?) velice mírná: Prohlášení, že NATO prý ‚démonizuje‘ Rusko a chce se bránit před prý neexistující hrozbou z východu,“ uvedl Joch. Rusko si prý za současnou situaci může samo. Je totiž státem, který jako jediný po roce 1945 v Evropě ukradl část území jiné země. Myslí tím Krym Ukrajině.

„Je státem, jehož bombardéry opakovaně a často narušují vzdušný prostor zemí jiných, a nejen Pobaltí. A je státem, jenž – ačkoli ví, že ze strany NATO mu nic nehrozí – zahájil proti jejím členům na jejich území mediální propagandistickou válku. S tím vším může Rusko kdykoli přestat – a vztahy se okamžitě zlepší,“ uzavřel Joch s tím, že o tom, že se nejedná o nějakou iracionální rusofobii, svědčí i postoj tradičně neutrálních zemí Švédska a Finska, které navázaly spojenectví s NATO.