„Mocenská rovnováha je nakloněna výrazně ve prospěch Ruska,“ říká Svoboda po zhlédnutí tiskové konference ze setkání ruského a amerického prezidenta v Helsinkách. Vladimir Putin podle jeho mínění působil suverénně, prakticky zopakoval veškerá svá stanoviska, zatímco americký protějšek mu odsouhlasil vše včetně zpochybnění závěrů amerických tajných služeb. I když Donald Trump svá tvrzení druhý den otočil, nic to nemění.

Jak na tom tedy Rusko se statusem velmoci je? Odpověď podle Svobody není jednoduchá. „Jde o relativně velkou ekonomiku, byť na ty největší nemá. V HDP podle parity kupní síly je na šestém místě. Srovnání HDP však o síle ekonomiky neřekne vše,“ uvedl a doplnil, že v ruském případě je tento ukazatel silně pod vlivem konjunktury surovinových trhů. Na druhou stranu nelze zapomínat, že s ropnými zdroji je Rusko schopno pracovat efektivně a nepouští se do nesmyslného rozhazování ve stylu Venezuely. V průmyslové výrobě se může pyšnit jen produkcí zbraní, jinak čísla neukazují na žádnou průmyslovou velmoc.

„Ačkoli Rusko nemá kapacitu, aby soupeřilo s USA, neznamená to, že to nemůže i po relativně dlouhou dobu dělat,“ je přesvědčen Svoboda, jenž připomněl, že v historii je nemálo příkladů zemí, jež byly schopny určitou dobu hrát roli, která překračovala jejich možnosti. „U Ruska šlo o období před první světovou válkou, kdy snaha udržet vojenské náklady srovnatelné s ostatními uchovala zemi mezi velmocemi,“ uvedl s tím, že výsledkem však bylo hospodářské zhroucení během války.

„V 80. letech se SSSR dostal do problémů nejen z důvodu neživotaschopného politicko-ekonomického systému, ale i snahou soupeřit s USA v podpoře ‚národněosvobozeneckých‘ hnutí po celé planetě,“ zmínil Svoboda. „K dosažení mocenského postavení je důležité nejen to, že stát mocenskými prostředky včetně armády disponuje, ale i to, do jaké míry je ochoten je použít,“ dodal s tím, že Rusko jde v tomto směru poměrně daleko, nicméně i zde zvažuje náklady a výnosy.

Ruská podpora syrskému režimu prezidenta Asada se ukázala prý také jako velmi efektivní, protože s relativně malými náklady zastavila jeho pád. Podobné lze říci i o angažmá ve válce na Ukrajině, kde ruská armáda ozbrojenou invazí odvrátila pád obou loutkových „lidových republik“ v létě 2014. „Ani v jednom případě Moskva nevystupovala v ‚běžných‘ přestřelkách, jen zvrátila nepříznivou rovnováhu sil,“ poukázal a zmínil, že zvláště v případě Sýrie si Rusko svým postupem připsalo kladné body mimo západní svět.

Moc státu je však relativní pojem. Rusko je tak hospodářsky jinak atraktivní zemí v kontextu postsovětského prostoru, odkud do Ruska proudí migranti za prací. Zároveň z Ruska odcházejí ti nejschopnější, nejčastěji kvůli kombinaci vyšších příjmů či vyšší možnosti seberealizace díky fungujícímu právnímu prostředí. „Ve srovnání se západními zeměmi Rusko prostě neobstojí,“ dodal Svoboda.

Rusko postrádá takzvanou měkkou moc. Jedná se prý o přirozenou atraktivitu země k následování. „Pro přiblížení, hollywoodské filmy zvyšují atraktivitu USA i v zemích, kde jejich politika nesklízí ovace. Rusko nic takového nemá.“ I proto se podle Svobodových slov pustilo do pořádání olympiády či mistrovství světa ve fotbalu. „Úkolem bylo ukázat, že je schopné takové akce uspořádat i financovat. Proto si celá země dala tolik záležet na vytvoření obrázku standardně fungující společnosti,“ uvedl.

Další možností je snížit atraktivitu konkurentů, v prvé řadě Západu, pomocí diskreditační kampaně. „Ruské zprávy jsou tak plné informací o domnělé rusofobii na Západě, kriminalitě a dalších hrůzách,“ sdělil Svoboda s tím, že Rusko je velmocí, nicméně ani zdaleka ne velmocí prvního ranku. Že v současné době tuto roli hraje, je díky odhodlání nejvyššího ruského vedení klást důraz na velmocenské postavení na úkor blahobytu vlastních obyvatel, částečně i schopností využívat relativně levné a omezené prostředky s vysokou efektivitou. „Dokáže tak vytvářet iluzi větší síly, než jakou ve skutečnosti představuje,“ napsal na závěr.