Začátek bourání státních symbolů byl u nás podle Jirsy před patnácti lety: „Po volbě prezidenta Klause někteří ‚stateční‘ opozičníci nosili na klopě placku ‚Klaus není můj prezident‘. Na otázku, kdo tedy je jejich prezident, sice neuměli odpovědět, ale Klaus to prostě nebyl,“ píše Jirsa.

Připomíná, že po vyhlášení amnestie začali někteří „stateční“ ředitelé škol, samozřejmě před televizními kamerami, sundávat portréty prezidenta Klause ze zdi.

„Od toho byl již krok k tomu, že další ‚stateční‘ ředitelé nevyvěsili po volbě portrét prezidenta Zemana, protože ‚oni přeci volili Karla‘,“ podotýká Jirsa.

• Celý text je ZDE

Poukazuje na další události, které následovaly, jako výměna prezidentské standarty za červené trenýrky, rozstříhání standarty a její rozprodej občanům...

Mediální uragán, který se odehrává kolem diskreditace státního svátku 28. října, je podle Jirsy velkolepým pokračováním bourání státních symbolů. „Za masivního tlaku zejména České televize, která jakoby přináší objektivní informace, je rozmetávána politická scéna, diváci občané nevědí, čemu mají věřit, a státní svátek je naprosto dehonestován. Nejspravedlivější a nejčistší politik pan Gazdík svolává protestní shromáždění na Staroměstské náměstí, aby mohl s přáteli státní svátek uctít, a nijak se netají tím, že pozval pana Horáčka, který pouze shodou okolností ohlásil prezidentskou kandidaturu. Pan Horáček je jistě slušný člověk, který se zatím do této hry nezapojil a jako hráč by měl tuto komedii prokouknout,“ píše dále senátor Jirsa.

Domnívá se, že většina těch, kteří dnes odsuzují prezidenta Zemana, horovali pro přímou volbu prezidenta. „Jsou to lidé, kteří byli deset let nešťastní z toho, že je prezidentem Václav Klaus. Teď jsou nešťastní z toho, že je prezidentem Miloš Zeman, a každý, kdo se dívá na výsledky ‚kroměřížské výzvy‘, konstatuje, že budou nešťastní dalších sedm let. Jejich neštěstí je jejich věc, ale to, že v rámci svého neštěstí dehonestují a bourají symboly českého státu, to jim vytýkám,“ dodává Tomáš Jirsa.