Zatímco to, co se děje v Bruselu, se nám může jevit jako vzdálené, s Rakušany či Slováky máme mnoho společného. Především naši společnou minulost.

„Nemusí se nám to líbit, ale jsme si podobní. Máme stejné kořeny. Můj první rakouský šéf měl české jméno. Zatímco Angličané nebo Skandinávci slaví Vánoce o hodně jinak než my, my v bývalém mocnářství je slavíme podobně. Máme obdobné uvažování. Žijeme stejným způsobem. Máme podobnou architekturu. Vídeň je kopií Prahy, jen chybí kopec s Hradem. Nebo je spíš Praha kopií Vídně, kde přebývá kopec nad řekou? To je fuk, výsledek je stejný. Ale dům z Kodaně nebo Amsterdamu byste do Prahy nepřesadili,“ napsala Šichtařová na blogu iDNES.

V posledních týdnech a měsících prý často kritizovala českou vládu za to, jak se potýkala s koronakrizí i s jinými problémy, ale musí prý ocenit jednu věc. Vláda v Praze se prý alespoň nějak snaží řešit reálné aktuální problémy, byť prý mnohdy špatně. Naproti tomu EU řeší, co by se mohlo stát v roce 2050.

To, jak vzdálená je EU lidem, ukázal podle Šichtařové i spor mezi Evropskou komisí a německým ústavním soudem. Německý soud má za to, že než začne Evropská centrální banka řešit koronakrizi po ekonomické stránce, měli by se k jejím plánům vyjádřit němečtí zákonodárci. Evropská komise to však vidí jinak a říká, že právo EU je v této oblasti nadřazeno právu národnímu. A pokud se na tom neshodnou, Německo jako stát by mohlo skončit až před soudem EU.

„Najednou se ukazuje, že Evropu je nutné držet dohromady jako jeden celek víc bičem než cukrem. Její jednota začala být vynucovaná. Není v tom ale žádný nacionalismus, který je mnohým odpůrcům tužší integrace podsouván. (Nebo aspoň ne většinou.) To jen státy, které spolu nemají skoro nic společného, na sebe kašlou. A naopak státy, které si jsou historicky blízké, cítí potřebu otevřít své hranice a být spolu. Rakousko-Uhersko sice už neexistuje, ale svým způsobem žije v nás,“ podotkla Šichtařová.