„Na Havla nevzpomínají jen ti, kteří cinkali před dvaadvaceti lety klíči při jeho památných vystoupeních na Václavském náměstí a na Letné, ale i mladí lidé,” pokračoval Komárek. „To, že kritici (krom vulgárních nevychovanců) nyní umlkli, je normální. Když odejde velký odpůrce, slušný člověk před jeho rakví nepoukazuje na to, co považuje za chyby, ale vzdává hold tomu, co udělal dobrého. A Havel udělal mnoho dobrého, to musí uznat i jeho odpůrce, pokud má mozek a srdce.“

Jeden z nejlepších Klausových projevů

Uznal to i prezident Václav Klaus ve svém projevu. „Slova, kterými uctil památku svého předchůdce, patří k tomu nejlepšímu, co v prezidentském úřadě řekl. Jsou vším jiným než výzvou k tomu, aby byl Václav Havel "omašličkován" a odložen do muzea. Vyhnul se přílišné okázalosti, ale i jakékoli trapnosti narážek, případně sebevychvalování,“ uznal Komárek.

Komárek upozornil, že jediné rozpaky během obřadů mohla vzbudit lafeta děla, na kterém byla jeho rakev převážena, vzhledem k Havlovu odmítavému vztahu k násilí. „Na druhou stranu ale symbolizuje jeho nesporné vlastnosti ne snad válečníka, ale rozhodně bojovníka. A člověka, který schvaloval a podporoval použití síly proti diktátorům, kteří tyranizovali vlastní národy. Jsou chvíle, kdy i provokatéři a ironici jdou takříkajíc s davem.“