Poukazuje například na to, že zaměstnavatel už nemůže sám rozhodnout, koho zaměstná, aby nediskriminoval. Nemůže určovat mzdy, „protože o tom rozhoduje marxistické ministerstvo a odbory“. Nemůže už ani rozhodovat, s kterými zeměmi bude obchodovat, protože tu máme protiruské sankce, stejně jako pravdoláskařské moralizující výzvy vůči Číně kvůli Tibetu.

„A připočítejte gejzíry nesmyslných předpisů rodících se v pomatených hlavách bruselských a v závěsu za nimi i našich byrokratů. Zatím jsme podnikání znárodnili jen organizačně, zaměstnavatel ať nese za podnik odpovědnost, ale jak ho vést, o tom už svobodně rozhodovat nesmí,“ podotýká Vondruška.

Upozorňuje například i na to, že jsme zakázali prodávat ve školách sladkosti a sladké limonády. „Je to stejně naivní, jako když se v jistém království ničilo vše ostré, aby se princezna Růženka nepopíchala a neusnula. Děti si to, co jim chutná, koupí jinde. Nebo vznikne černý školní trh,“ myslí si spisovatel.

Stejně jako za minulého režimu se podle něj i nyní opět podporují prorežimní umělci, dnes maskovaní třeba jako alternativní kultura. „Na představení či filmy mnohých z nich sice skoro nikdo nechodí, jejich díla se nečtou, ale stát je živí štědrými granty. Stejně jako režim živil za socialismu skupiny objíždějící festivaly politické písně či vydával autory píšící v duchu románu Na lovu v Bambujce. Dnes stačí tvořit proevropsky a antidiskriminačně. Umění není to, co se líbí prostému a prý nevzdělanému lidu, protože to jsou přece zhusta díla populistická, xenofobní či červenoknihovní, zatímco umění musí být korektní, musí v něm rezonovat závažné problémy naší doby, samozřejmě z ideologicky správného pohledu. Souhrnem tedy to, co poklonkuje režimu a líbí se úzké vrstvě vyvolených,“ píše dále Vondruška.

Klade si v této souvislosti otázku, co se dá dělat. „V podstatě totéž, co vždy v minulosti – ignorovat hloupost a v pravou chvíli zvednout hlas. Nikomu neradím, ale já nemíním tančit s těmi, kterým nevěřím. Vrátil jsem proto vstupenky do divadla na představení, v němž měli vystupovat aktéři demonstrací za korektnost. Snažím se nakupovat jen u firem, které nejsou hlásnými troubami nových pořádků. Říkám, co si myslím, a až budou volby, rozhodně nebudu volit ty, kteří tohle vše zavinili,“ dává návod, jak se v této situaci zachovat, spisovatel Vondruška.