Zdánlivě hlavním mediálním tématem týdne byla slovní půtka premiéra Fialy a expremiéra Babiše na CNN Prima News. „Kdo však v sobě našel tu nekonečnou trpělivost a zhlédl to veledílo demagogie a hysterie celé, zjistil, že se od těch dvou pánů nedověděl fakticky zhola nic. Fiala říká, že za vše může Babiš, Babiš říká, že za vše může Fiala. Toť vcelku vše. Symptomatické je, že se z tohoto Nic stalo v podání našich médií, zejména těch mainstreamových, Něco. Téma. Každý, kdo se trefí do klávesy, pocítil potřebu se k Tématu vyjádřit. Ale ani kdyby se všichni upsali a umluvili, to hlavní nezmění: totiž že jde doopravdy o Nic. O to větší Nic, oč je medializovanější. Je to možná nejtypičtější příznak naší doby. Čím méně mám co sdělit, tím usilovněji a hlasitěji mluvím. Chtělo by to více mlčení, abychom se něco dozvěděli,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Na webu iRozhlas se dočetl, že sklon k antisystémovosti a k dezinformacím jsou propojené nádoby, což je i titulek rozhovoru s odborníkem na extremismus a politologem Miroslavem Marešem. „Týká se pozdvižení, které se rozpoutalo v Praze u soudu s Janou Peterkovou, odsouzenou za slovní vyjádření. Sám tento fakt je zarážející: zase už se soudí jen za vyslovená slova? Když někdo kdysi řekl ‚Husák je vůl‘, svištěl do basy. Není to podobné? Režim, který neumí přesvědčit občany, že ‚Husák není vůl‘, zavírá je za vyslovení té věty, umlčuje, občansky a lidsky degraduje. Odsouzená Peterková má na čele takový mediální flastr, že nesežene práci ani jako toaletářka na nádraží. Pan přednosta stanice se jí bude bát, protože má lepru. Mediální, ale o to nebezpečnější. Stykem s takovým jedincem se můžete snadno v očích svého okolí nakazit a spadnete do stejné jámy lvové, a kdo by to chtěl, že?“ poznamenává mediální analytik.

Nemá relevantní sociologická data, tak si jen vymýšlí

Nicméně pojďme k „odbornému“ hodnocení prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D. z Katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně. „Podle něho lidé, vyjadřující, někdy i nevhodnými způsoby svůj odlišný názor od toho oficiálního, jsou ‚lidé, co jsou do určité míry zfanatizovaní tím, co jim tvrdí důležité postavy dezinformační scény‘. Tuto tezi politolog Mareš převzal od ‚analytika Romana Mácy‘. To je pro akademického vědce autorita? Pak se ptejme, k čemu potřebujeme akademické odborníky,“ podivuje se Petr Žantovský, od koho že čerpá své názory tituly ověnčený vysokoškolský pedagog.

Profesor Mareš dále tvrdí, že mezi těmi, kdo odporují dnešnímu režimu, jsou „lidé, kteří si tam často léčí svoje osobní frustrace, případně i reálné problémy, které v životě mají, jako jsou dluhy a exekuce…“ „Z čeho tak usuzuje? Sám říká, že nemá k dispozici žádná relevantní sociologická data. Aha. Takže si jen vymýšlí, dovozuje a říká, co se čeká. Inu, akademický odborník,“ podotýká mediální odborník. Ale pojďme dál. Miroslav Mareš třeba také říká, že ti odpůrci se „výrazně mobilizují k tomu, aby jim lidé posílali peníze na jejich aktivity. Na straně druhé se také výrazně angažují v tom, aby rétoricky generovali nenávist k současnému státu a k současnému řízení“. Aha. Takže jde o podvodné vydřiduchy, kteří si za peníze od důvěřivců kompenzují nenávist k režimu. Zajímavá, leč opět nepodložená teze,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Frustrace a dezinformace. Tak pravil odborník „od Fialy“

A odborník na extremismus a politolog z „Fialovy“ školy doplňuje: „Ti lidé jsou antisystémově naladění, mají i osobní frustrace, což nemusí být nutně materiální. Může to být pocit nedocenění, a z toho, co by si představovali, že by se mělo dotáhnout a co by se mělo dělat. A zároveň skutečně věří tomu, co se šíří v dezinformační scéně. Takže jsou to vzájemně propojené nádoby… Dneska existuje skupina lidí, kteří jsou fanatičtí, je s nimi obtížné debatovat o tom, že hlásají nesmysly, protože oni skutečně věří tomu, co dělají, a našli v tom životní náplň. Jednak mluvím o vůdčích osobnostech této scény, ale také o jejich podporovatelích, kteří v tom našli určitou životní náplň a těžko se z tohoto prostředí budou dostávat.“