Pane starosto, jak byste ve stručnosti charakterizoval uplynulý rok a svůj první rok ve funkci? Jak je denní realita práce starosty blízká vaší původní představě o této práci?
První rok ve funkci starosty bych asi jedním slovem charakterizoval jako „nabitý“. Nabitý prací, novými zkušenostmi a výzvami. Co se týče konfrontace představ s denní realitou, pak zde nejsem zklamán či rozčarován. Funkce starosty je především o komunikaci, strategiích, koordinaci práce a sdělování informací. Toto vše bylo obsaženo také v mé práci ředitele gymnázia. Co ovšem považuji za základ jakékoli práce, je vytvoření dělného a výkonného nejužšího týmu spolupracovníků. To se, myslím, podařilo a na městě je to znát.
Není to tak dlouho, co jste čelil poměrně ostrým výhrůžkám. Jaké ve vás kauza zanechala pocity? A nelitoval jste třeba jen chvíli, že jste se rozhodl kandidovat?
Začnu od druhé otázky. S odstupem času mohu říct, že svého rozhodnutí kandidovat na funkci starosty nelituji. I dnes bych se rozhodl stejně. Bohužel veřejná funkce je vždy spojena s nějakým rizikem. Určitě to byla velice nepříjemná situace, která negativně ovlivnila život celé naší rodiny.
Můžete prozradit, jaký trest obviněný získal, a případně se k němu vyjádřit?
Na tuto otázku nemohu odpovědět, neboť nemám k případu žádné informace.
V jaké fázi je váš záměr revitalizace prostoru autobusového nádraží? Případně co kromě financí je třeba zajistit, aby se mohlo začít s realizací projektu?
Revitalizace autobusového nádraží patří k našim prioritám. Nyní finišují práce na projektové dokumentaci. V roce 2016 poté budeme očekávat vyhlášení výzvy na tuto akci. Podle prvních předpokladů by měla být vyhlášena v polovině roku 2016. Pak už bude vše záviset jen na tom, jak budeme úspěšní při získání dotace a jak rychle zvládneme administraci realizace projektu.
Přestože míra nezaměstnanosti na Bílovecku v současné době představuje jen 5,3 procenta (v roce 2003 to bylo 17,91 procenta), vedení Bílovce hledá další možnosti, jak podpořit zaměstnanost a rozvoj podnikání. Jaký je váš cíl? A kolik jste si pro tento účel vyčlenili financí?
Je pravdou, že míra nezaměstnanosti na Bílovecku je historicky nejnižší. Otázkou je, jestli je další snižování ještě možné. Podle názorů odborníků je „magická“ hranice nezaměstnanosti kolem 3 %. To bych považoval za obrovský úspěch a výzvu. Jako město máme omezené možnosti, jak se aktivně zapojit do procesu snižování nezaměstnanosti. Ale ty se ve spolupráci s úřadem práce snažíme maximálně využívat. Město průměrně zaměstnává 20 pracovníků na veřejně prospěšných pracích a toto číslo chceme i nadále zvyšovat. Pro další období plánujeme zřízení sociálního podniku, který by nadále mohl přispět ke splnění vytyčeného cíle. Momentálně nemáme v rozpočtu žádnou zvláštní položku, která by s tím počítala. Pokud ovšem nepočítám finanční prostředky spojené s náklady na zaměstnávání klientů úřadu práce. Za klíčovou považujeme podporu podnikatelů a jejich záměrů. Zahájili jsme jednání s významnými zaměstnavateli a ve střednědobém horizontu se rýsuje možnost zvýšení počtu pracovních míst v Bílovci.
Několik desítek nezaměstnaných ve městě sice vykonává veřejné prospěšné práce, co ale ti, kteří pracovat nechtějí, protože se jim to jednoduše nevyplatí? Jsou s nimi ve městě nějaké problémy, a jak se je případně snažíte řešit?
Tady vidím největší problém. U dlouhodobě nezaměstnaných chybí motivace aktivně si vyhledávat pracovní místo či pracovat. Zde musí nastoupit stát a stanovit nová a jasná pravidla. My jako město se snažíme ty statečné, kteří nechtějí „parazitovat“ na sociálním systému, maximálně motivovat. A to jak finančně, tak morálně tím, že deklarujeme užitečnost a prospěšnost jejich práce. Ale jinak s touto skupinou lidí nemáme problémy.
Jak vy vnímáte štědrost českého sociálního systému, který zabezpečuje dlouhodobě nezaměstnané?
Stát je v této oblasti nadstandardně štědrý.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková