„Před pár týdny mě v Bratislavě jmenovali do poroty na Slovak Press Foto, kde polovina snímků dokumentovala migrační vlnu. Hodnotitele na soutěži nejvíce zaujal právě náš opavský student Robert Tappert, který tu napjatou atmosféru ve společnosti bravurně vyjádřil, a nakonec pak i zvítězil. Domnívám se, že uprchlíci jsou vděčné téma především pro novinářskou fotografii. Já nedělám takové aktuální cykly, ale zabývám se dlouhodobými projekty,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Jindřich Štreit.

On sám zastává na utečenecký exodus, jak říká, ten nejčastěji prezentovaný názor českých domácností. „Uprchlíkům před válkou musíme určitě pomáhat, jiný přístup je ale nutné uplatnit k ekonomickým běžencům, které lákají ve vyspělých zemích vysoké sociální dávky a zřejmě moc na práci nemyslí. Jinak bychom se dostali k falešnému nazírání na celý problém. Také křesťané a muslimové žijí už více než 1 000 let v jiných, diametrálně odlišných kulturách, s jinými hodnotami, s jinými filozofiemi a žádná strana se nechce více přizpůsobit. Potom z toho samozřejmě vznikají problémy. Já jsem léta jezdil do Francie a tam jsem to v praxi zažil, ten rozpor je tam dost evidentní. O něco lepší situace existovala v Německu, kde byla islámská menšina přizpůsobivější, i to se však pomalu mění,“ konstatoval respektovaný umělec.

Ocitnout se na ulici je v Česku dost snadné

Profesora Štreita nyní nejvíce trápí, že si stát stále neví rady s vysokou nezaměstnaností ve venkovských oblastech, kde se lidé vždy živili zemědělstvím nebo pastevectvím. Sám má své romantické sídlo pár kroků od hradu Sovince v koutu bruntálského okresu, který patří k nejchudším v republice.

„Naprostá většina lidí v Moravskoslezském kraji pracovat určitě chce, ale celkem velká část z nich, a to zejména v menších obcích, tu šanci nedostává. Například v sousedním Jiříkově žije asi devadesát procent obyvatel ze sociálních dávek bez větší perspektivy. Vláda by mohla více podporovat malovýrobu, ať se mohou i drobní zemědělci uživit. Mít práci, to je jedno z nejdůležitějších životních kritérií. Jinak se člověk může dostat velmi snadno na ulici,“ konstatoval dokumentarista a pokračoval:

„Znám dobře ty smutné příběhy mnoha lidí, fotím je už dva roky, kteří se stali bezdomovci kvůli jednomu chybnému životnímu kroku. Poznal jsem také, kolik užitečné práce pro tyto osoby v nouzi vykonávají různé charitativní organizace, a smekám před nimi. Vůbec si nedovedu představit, jak by to u nás vypadalo, kdyby nefungovaly. Domnívám se, že stát by jim mohl ještě více přispívat na jejich činnost. Zvlášť, když lidí bez domova stále přibývá.“

Za svůj ideál osobnosti veřejně činné označil Jindřich Štreit právničku Hanu Marvanovou, bývalou disidentku, která působila nedávno v horních patrech české politiky jako zástupce  menších pravicových stran. Za její odvážná rozhodnutí, postoje i neohrožené intervence vůči vládnoucím garniturám by ji rád viděl v prezidentském křesle.

I Romové mohou být jedničkáři

Mezi veřejností, a to nejen odbornou, jsou dost oblíbené Štreitovy cykly fotografií, ve kterých svým osobitým dokumentárním stylem zachycuje těžký život lidí ze zapadlých českých i moravských vesnic, dále Romů, drogově závislých nebo postižených. V poslední době špičkový fotograf také zmapoval svým citlivým objektivem specifické prostředí velkých strojírenských fabrik.

„Právě v těchto dnech představuji další velký projekt společně s Charitou a armádou Spásy, který popisuje život bezdomovců. Výstavy právě probíhají v Olomouci a ve Zlíně. Při práci na tomto cyklu jsem poznal i několik "neskutečných" osudů. Setkal jsem se s bezdomovcem z Českých Budějovic, který byl dříve jaderným fyzikem, dále pak s policistou nebo i bývalým profesionálním vojákem. Někteří z nich si ale svoji novou životní cestu vybrali sami, aby byli zcela svobodní. Žijí v dřevěných boudách bez vody i elektřiny a chtějí mít jen svůj klid. Bývají to často silní lidé, kteří jsou schopni svoji samotu snášet,“ představil některé postavy ze své nové tvorby Jindřich Štreit.

Znovu se také začal věnovat Romům, ale poněkud z jiného pohledu. Jde o projekt, který zpracoval pro pražskou Karlovu univerzitu.

„Je to takový nový cyklus, který jsem nafotil v Krnově o romských dětech. Tam se místní radnice o ně vzorně stará, rozčleňuje je do jednotlivých škol a věnuje se jim i po vyučování. Skvěle tam fungují doučovací kroužky, takže mezi romskými dětmi je teď dost jedničkářů, což bude zřejmě republikový unikát. To je ta správná cesta, kterou musíme jít. Tyto děti je nutné podchytit už v raném věku a zajistit jim vzdělání, jinak s romskou otázkou nikdy nepohneme,“ informoval pedagog Štreit s tím, že v rámci projektu také vyjde sociologická studie, se kterou výstava poputuje po celém Česku.

Objektivem zachycuje boj postižených dětí o život

Třetím velkým tématem, jež známý dokumentarista nyní zpracovává, je soubor fotografií postižených děti z lázní Klímkovice, kde se je snaží pomocí nejpropracovanějších metod uvést do normálního života. „Fotil jsem případy po těžkých porodech nebo i jiné duševně a fyzicky handicapované děti. Rodičům ani zaměstnancům lázní moje práce určitě nevadí. Právě naopak. Oceňují, že z pořízených fotografií uspořádáme výstavy a zpracujeme také dva kalendáře z nafocených snímků. Výtěžek ze vstupného a z prodeje kalendářů pak půjde na léčbu jednoho vybraného dítěte, které nemá rodiče, a chybí mu tedy rodinné i finanční zázemí. Výstava se bude jmenovat Držíme spolu a já na těch fotkách nejčastěji zachycuji momenty, jak děti usilovně cvičí na nejmodernějších přístrojích, někdy i s bolestí, což jim ale mnohdy dost zásadně změní život k lepšímu,“ přiblížil svoji současnou práci Jindřich Štreit.

Toho nyní především těší, jak významný mezinárodní věhlas získalo studium na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě.

„Můžeme si opravdu vybírat, zájem mezi uchazeči je obrovský, zejména od polských studentů, kteří k nám jezdí až od Severního moře. Máme u nás i dva Angličany a jednoho Japonce,“ dodal světoznámý fotograf a pedagog.