Velmi kriticky se ke Klausovi vyjádřil kněz Tomáš Halík. „Klaus – a to byl kdo?“ otázal se. „Hodnotit ho k narozeninám by bylo neslušné. Přeju mu klidnou penzi daleko od politiky a pak nebe plné letušek a krásných plnicích per,“ uvedl. 

„Pod vlivem silné osobnosti Václava Klause jsme vytvořili skanzen překonaného kapitalismu. Máme, co jsme tehdy chtěli, výrazné zamítnutí komunistické minulosti. Jenže máme dnes podobně silnou osobnost, která by nám pomohla vytvořit zdravou sociální demokracii?“ otázal se pro změnu filozof Erazim Kohák.

Jako jednoho z hybatelů procesu transformace společnosti označil Václava Klause bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. „Založil a zachránil ODS. Jeho rukopis byl mimořádně silný v procesu privatizace a rozdělení společného státu,“ řekl Svoboda. 

„Václav  Klaus se necítí dobře v prostředí, v jakém je nutné respektovat vůli druhých. Z toho pramení jeho hluboká euroskepse, nedůvěra k občanské společnosti a naopak fascinace silnými politickými osobnostmi. U Václava Klause koncem devadesátých let převážila jeho schopnost být pragmatickým technologem moci.  Tato způsobilost byla korunována dvojí volbou prezidentem republiky. To vše nemusí budit souhlas, ale je to dostatečné pro projev respektu k Václavu Klausovi,“ dodal Svoboda. Za nejzávažnější selhání naopak považuje Klausovu amnestii, kterou omilostnil ty, jež se zřejmě závažně a protizákonně obohatili na úkor státu i jednotlivých občanů.

Servítky si nebral ani majitel developerské společnosti Central Group Dušan Kunovský. „Klause jsem v období po revoluci velmi respektoval a myslím, že sehrál klíčovou úlohu v nově se vytvářejícím moderním a pragmatickém myšlení české společnosti. Jeho sebestřednost a narcisismus v posledních letech jsou však už jen k smíchu. Velká škoda, mohl to být jeden z našich velkých státníků. Bohužel podlehl sám sobě,“ domnívá se.