Zmínil například, že některé firmy nabízejí takzvané panic roomy. „Začínají na velikosti 2 x 2 metry. Jsou postavené v domě, nikdo o nich neví a jste v nich chráněn. Není to ani tak drahé,“ uvedl.

Každý člověk může udělat aspoň minimum třeba tím, že se zásobí trvanlivými potravinami a pitnou vodou. „Nějakou dobu vždycky bude trvat, než se prostředky Integrovaného záchranného systému, státní hmotné rezervy rozvinou a začnou lidi zásobovat. Tohle je v rukou každého člověka,“ vysvětlil Šándor.

Celý text je ZDE.

Bohatí lidé si stavějí bunkry, ale řada občanů se musí v případě nebezpečí spolehnout na stát nebo také na sebe sama. „Nemyslím tím, že se budou ozbrojovat, ale že budou mít prostředky k přežití,“ uvedl Šándor.

Posteskl si, že máme málo záložáků. „My jsme nebyli schopni vybudovat něco po vzoru National Guard ve Spojených státech nebo Territorial Army ve Velké Británii. Máme pár dobrovolných záložáků, což jsou hobbysti. Já některé z nich znám. Klobouk dolů. Ale 1 700 je velmi malý počet,“ prohlásil.

Za nesmyslné označil úvahy, že Rusko je ochotné napadnout Pobaltí, aby testovalo článek 5. „V Kremlu se dívají na souznění naší rétoriky s našimi skutky. A jestliže vidí, že se přesune jedna americká brigáda na východní hranice, tak přece dobře vědí, že to zásadně nemění poměr sil v neprospěch nebo další výhodu Severoatlantické aliance. Jinými slovy, my něco říkáme, ale v praxi mám takový pocit, že to pořád Evropa nechává na Američanech a ti tady dělají nějaké symbolické gesto,“ uvedl Šándor s tím, že pokud bychom se skutečně báli Moskvy, nějaké invaze, tak bychom s armádou třeba v Česku dělali přece jenom trochu víc.

Ohledně obrany před teroristickým útokem uvedl, že by lidé neměli chodit nebezpečí vstříc. „Nepojedu asi do Sús a do Tunisu na dovolenou, byť je to za hubičku. Ani bych se necpal do Egypta,“ doporučil.