„Genocida Čechů na čtyři je pivo. Všichni se tady upíjí k smrti, všude je nepořádek,“ říká Filip Kaprál, jenž v roce 2000 konvertoval k islámu. ParlamentníListy.cz navštívily brněnské muslimy u nich doma a dozvěděly se třeba o „čajovém džihádu“ či o „petici za kozy“.

U čajového džihádisty

Právě pětačtyřicetiletý Filip Kaprál vyhlásil tažení proti českému alkoholismu. „Tenhle národ na sobě opravdu páchá masové harakiri. Vždyť je v Česku přes milion alkoholiků,“ podotýká, ale dost smutně povzdechne, že zde jeho snažení nepadá na úrodnou půdu. V rámci svého „čajového džihádu“ obráží různé akce, třeba letní hudební festivaly, s takzvaným čajovým výčepem. V obrovské termosce má horkou vodu, ve dvou menších čajový koncentrát a lidem to nalévá v poměru dvě k jedné třetině.

„Kromě kozího mléka je jak známo nejzdravější zelený čaj. Má detoxikační účinky, protože na sebe váže škodliviny a s ním se vylučují z těla. ‚Džihád‘ je v překladu ‚úsilí‘ a léčba čajovým šokem je účinná. Působí to na lidi od tří do sta let,“ vysvětluje a nalévá do hrníčku. Čaj je dobrý, takže první runda mizí v návštěvě. S tím se začne zamýšlet nad metanolovou aférou, kdy v Česku na přelomu roků 2012 a 2013 zemřelo sedmačtyřicet lidí. „Prohibice trvala pár dní  a pak ji ministr zdravotnictví Leoš Heger zrušil, aby problematičtí pijáci přežili. Všichni tady mluví o hodnotách, ale na vlastní zdraví v tomhle ohledu nikdo nedbá.“

Modlitba k Alláhovi

V bytě v centru Brna, kde bydlí, to vypadá jako ve starožitnictví anebo v muzeu. Jeho žena Jiřina a batole Felix si hrají v obýváku. Bavíme se zrovna o tématu dneška, o uprchlické krizi. „Uprchlíky tady chceme, bezvýhradně milujeme a bez nich to nezvládneme. Vždyť nám přicházejí zachránit republiku, když si tady banda nešťastných sebevrahů nechce nechat zachránit čajem život. Komu není rady, tomu není pomoci. Po odsunu sudetských Němců jsou tady Vietnamci nejhodnotnější částí populace. Jsou obrovsky pracovití.“

K islámu konvertoval kvůli cestě. „Projížděl jsem autem po souši do Indie, takže jde o změnu na cestě. Čím dál jsem se vzdaloval od Evropy, tím slušněji se lidé chovali. Přitom byli chudší a chudší, ale byli duševně velmi čistí. To, že třeba v Íránu přijali islám, je důkaz jeho kvality. V Indii obdivujeme třeba Tádž Mahal, který nechal postavit islámský mughalský vládce Šáhdžahán,“ popisuje, odkud se vzal jeho příklon k islámu. „Všichni mají mít právo na modlitbu. Když se pomodlíme někde na veřejnosti, lidé se na nás dívají, jako bychom na ně měli za rohem vytáhnout kudličku a chtěli je obrat o důchod. Přitom vražedné útoky ve jménu islámu jdou ve skutečnosti proti tomuto náboženství. Za komunismu byli pronásledováni křesťané, dnes hodně věcí spěje k rozbití konceptu rodiny, což se v islámu nedaří. Nicméně ani islám si podle mě nedokáže poradit s konzumem. To je totální totalita, která zapouští kořeny napříč rasami i kulturami,“ dodává.

Přichází čas modlitby. Ještě s kamarádem Slavomírem se přesune také do obýváku, kde má roztažených několik modlitebních koberečků. Směrem k Mekce, kde Kaprál dokonce byl jako pravověrný muslim na pouti, to znamená obrátit se ke krbu, vedle něhož visí obraz autobusu, který sám namaloval. Všichni se modlí, malý synek se na koberci potichu převaluje.

Slavomír o islámu

Zpět v kuchyni téměř třicetiletý Slavomír hledí prorockým pohledem, náklonností k marihuaně se ale netají. „Proč nevyjádřit podporu něčemu, co se mi líbí a co uznávám. Četl jsem knihy o buddhismu, Haré Krišna, křesťanství a byl to u mě dlouhodobý proces. Vždyť na zádech mám vytetovaný kříž. U mě jde ale více ve víru v osud, cestu plnou křižovatek, po kterých bych chtěl vždy zahnout k čistotě lidské existence,“ sdělí Slávek, proč se z něj stal nakonec muslim.

Nicméně prý není až tak názorově vyhraněn jako kamarád Filip Kaprál: „Mám mnohem pozitivnější a méně přísnější pohled na společnost. Jednou se mi sice stalo, že na mě někdo na nádraží plivl se slovy: ‚Chcípni, fuj, nesnáším tě.‘ Ale to se stalo jednou jedinkrát. Lidé se tady bojí neznámého, ale když se odhodlají s námi promluvit, dokážou člověka vnímat a někteří i pochopit.“

Podle něj je v pořádku, že v některých zemích muslimského světa jsou zločinci přísně trestáni. Jde totiž o exemplární násilí, aby pro ostatní znamenalo ponaučení. V západním světě jdou, jak říká, zločinci do vězení, dostávají teplou stravu a vycházejí vlastně nepoučeni. „Víte, já nemůžu přijít na jméno současnému prezidentovi. Ten by měl dostat výprask na náměstí za to, jaké říká o Česku prasárny. Když ho slyším, stydím se za to, že jsem Čech,“ ventiluje názor na prezidenta Miloše Zemana.

Petice za kozy

„Já níže podepsaný plně podporuji pastvu kozy Lízy na Špilberku. Jsem přesvědčen, že se jedná o smysluplnou aktivitu, jež je přínosem občanům i návštěvníkům statutárního města Brna. A současně si nepřeji, aby byl chovatel kozy za svou záslužnou činnost i nadále postihován represivními orgány,“ píše se v petici, kterou podepsaly stovky lidí. Kaprál si už pro ni musel pořídit druhý velký sešit. A v čem je problém? Bydlí pod pevností Špilberk a koza mu ze zahrady často uteče, načež spásá trávu na národní kulturní památce, na „Špilasu“. Už několikrát měl kvůli tomu potíže s ochrankou pevnosti a s městskou policií.

Do zahrady se musí projít několika chodbami. Na nich je spousta skulptur, jak říká Kaprál, lidového umění. Polorozpadlé „týpí“, staré boty na kůlech plotu, z cihel poskládaný domek a mezitím spousta bobků od dvou koz. „Mně vždy ležela na srdci kulturnost krajiny. Jak lidé na místě žijí s přírodou v uceleném ekologickém řetězci,“ podotkne chovatel koz.

Kaprál své aktivity pod názvem „Okrašlovací spolek Jiřinka“ nabídl zastupitelstvu Brna v podobě projektu, který zlepší život v metropoli jižní Moravy. „Cílem je obnova, budování a využívání bývalých zahrad, zahradního domku a altánu k původnímu účelu. Osvětové extenzivní využití hospodářství ve spolupráci s tradičními domácími zvířaty – kozy, ovce, slepice, včely a holubi. Čajový výčep a šachová herna, jakož i další aktivity ateliéru lidové kultury v muzeu bytové kultury,“ píše se v popisu projektu. Co ještě dodat? Filip Kaprál má sice starý mobil, ale nevlastní počítač ani televizor. Věří čaji a přírodě, zavrhuje konzumní způsob života.