„Tábor v Calais zapálili a zbořili, tak jsme přijeli vlakem sem. Nechtěli jsme být zavřeni někde v uprchlickém centru jako ve vězení. Uvidíme, co s námi vláda udělá,“ říkají dva mladí Súdánci sedící v podélném parku uprostřed rušné pařížské ulice. Oba se prý jmenují Mohamed. Okolo nich se rozprostírají obrovská stanová městečka. Reportér ParlamentníchListů.cz je prošel křížem krážem.

Obléhání Stalingradu

Těch stanů jsou v parcích a na dalších prostranstvích kolem stanice metra Stalingrad na hranici desátého a devatenáctého obvodu v Paříži opravdu stovky. V některých místech není k hnutí, všude se povalují staré hadry a jiné odpadky. Část migrantů pospává přímo na chodnících. Avšak komunita uprchlíků je přísně geograficky rozdělena. Tady žijí uprchlíci z Afriky, zato o kousek dál, podél jednoho z úseků kanálu Saint-Martin, ti ze Středního východu. Podle některých médií jich může být od 1 500 do 2 500, zhruba tolik, kolik měla migrantů podle uprchlických kvót přijmout Česká republika.

„Přijel jsem se dvěma kamarády z Calais hned po evakuaci džungle. Dostali jsme se sem autobusem, protože lístky na něj jsou celkem levné. V Paříži totiž mnohem lépe seženeme pomoc, abychom se dostali do Anglie,“ sděluje šestadvacetiletý Afghánec Azlan a naznačí, že se bude snažit dostat do Velké Británie za každou cenu. S ostatními hraje u stanu karty, přičemž okolo proudí skupiny Pařížanů.