„V současnosti probíhá proces převzetí moci nevolenými a samozvanými strukturami od těch demokraticky zvolených,“ napsal Kobza a uvedl i některé příklady: „Evropská komise napadá Polsko a Maďarsko kvůli údajnému nedodržování vlády práva. Jako prostý občan se ptám, jak že je tedy definována vláda práva? Podle jakých pravidel? Kdo ji definuje? Kdo rozhoduje, co ještě je vláda práva a co už není? Je snad porušením vlády práva zakázat pochody podivných existencí s pavími brky vetknutými mezi holé půlky? Nebo snad nepovolení sňatků a adopcí dětí jiných subjektů než muže a ženy?“ táže se politik.

Jako další případ Kobza uvádí naši komisařku z Bruselu: „Vrchní cenzorka EK Věra Jourová chystá další držhubný zákon o tzv. boji proti dezinformacím. Všechny informace zpochybňující EU (a její tzv. hodnoty) budou provozovatelé sociálních sítí povinni odstraňovat. Všechny dezinformace musejí být odstraněny. Jenomže kdo určí, co je informace a co je dezinformace? Pravda a lež? To je přece základní otázka – vedle poznatelnosti světa –, která zaměstnává všechny filozofy už od antiky a ještě nikdo na ni neposkytl definitivní odpověď, prostě proto, že není.“

Delegace Jourové byla podle Kobzy velkou chybou premiéra Babiše: „Myslím, že Andrej Babiš se velice mýlil, když označil zvolení Jourové eurokomisařkou za úspěch ČR. Ve skutečnosti jde o tragédii ČR. Tato dáma se dokázala totálně zaprodat a oddaně pracovat proti vlastnímu národu i státu. Ostatně už při svém nástupu sdělila veřejně, že nebude v EK zastupovat naši zemi, nýbrž ‚Evropu‘. Jenže, co to je ta Evropa? Způsob, jak zničit svou vlastní historii, kulturu, odvěkou soudržnost? Pak ano. Pak Jourová dělá svoji práci,“ tepe dále člen SPD.

„Je dobré vědět, že má zhruba trojnásobek měsíčního příjmu než náš prezident. Co nám tedy Jourová v roli hlavní cenzorky EK říká? Měli jsme tady ještě nedávno naší ústavou garantovanou svobodu slova, myšlení a přesvědčení,“ je přesvědčen Kobza.

Na závěr jako ilustraci ještě odcitoval známá slova průmyslníka Henryho Forda: „Můžete si myslet a říkat, co chcete, pakliže chcete myslet a říkat to, co vám povolím,“ a Jana Wericha: „Můžete hovořit o všem. Ovšem na vlastní riziko!“