Ač je politika v USA a Evropě velmi rozdílná, má jedno společné. K moci se v nich navzdory všem předpokladům dostávají pravicoví populisté; těm však již nezbývá mnoho času, jelikož podle Bershidského již o mnoho více podpory nezískají.

Příkladem uvádí rakouského prezidentského kandidáta Norberta Hofera ze Svobodné strany, který i když zvítězil v kole prvním, v kole druhém jej porazili voliči „obecného progresivního kandidáta“ Alexandera Van der Bellena. Hoferovi voliči jsou přitom podobní voličům Donalda Trumpa, co se demografických údajů týká.

Bershidsky však uvedl, že je zcela zbytečné zabývat se tím, proč tyto politiky volí titíž lidé, důvodů totiž může být opradu mnoho. Pokud však nevyhrají teď, upadnou do zapomnění.

Celý text zde

Přesto připustil, že podle posledních průzkumů jsou rozdíly mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem mizivé, tudíž může nastat velké překvapení a v Evropě se kvůli jejímu politickému systému založenému na velkém množství stran pravicoví populisté zajisté dlouho zdrží, ne však na nějak význačných pozicích.

V závěru však bude pro pravicové populisty stále těžší vítězit, jelikož jsou jako „pokeroví hráči přicházející o žetony“, jednoduše nebudou mít čím oslovit voliče.

„Populistická levice takový problém nemá. Politici jako Bernie Sanders a Jeremy Corbyn v Británii oslovují mladé lidi, ženy, absolventy vysokých škol i měšťany,“ zmínil Bershidsky a dodal, že na rozdíl od pravicových politiků postrádají ono „xenofobní břímě, kterým si odcizují mainstreamové voliče“.

Pravicoví populisté by si tedy měli uvědomit, že stejně jako tradiční strany, které již ztratily svou původní cestu a tvář, musí najít způsob, jakým oslovit současnou stále se měnící voličskou základnu a předat jí takovou zprávu, kterou chtějí, aby slyšela.