Moderátor Daniel Takáč se nejprve zeptal v souvislosti s tím, že Norsko zpřísnilo přístup k azylantům, zda se blíží konec Schengenu. „Bezesporu se blíží již delší dobu, tohle jsou první pevná fakta,“ reagoval Robejšek.

Doufám, že Schengen má ještě šanci

Pospíšil připustil, že se konec Schengenu opravdu blíží. Nicméně doufá, že Schengen přežije. „To, že jednotlivé země budou zpřísňovat národní legislativu, pravidla pro přijímání uprchlíků, že se to může Schengenu dotknout, vyloučit nelze. Souhlasím s docentem Robejškem, ale doufám, že Schengen nějakou šanci má,“ řekl Pospíšil.

V předešlé diskusi navrhoval Václav Klaus, že na hranicích by se měly ukazovat pasy, lidé ze zemí Schengenu by měli projít, ale jinak hranice by měly existovat. Na otázku moderátora, zda tohle by bylo možné řešení, reagoval Robejšek tím, že to skutečně možné je. „Ale musíme k němu být ochotni hranice opravdu bránit, protože schopni toho jsme. To, že hranice v současnosti nejsou chránitelné, je chiméra. Musíme se chovat jako na hranicích a jako suverénní stát. To znamená: my Evropané, nejenom my Češi. To znamená být ochotni i použít násilí, abychom hranici kontrolovali,“ upozornil.

Na doplňující otázku Takáče, jak to s použitím násilí myslí, pak Robejšek dodal: „Hranice jsou od toho, aby se bránily. Aby se propouštěli jen ti, které jsme ochotni přijmout. Ti, kteří chtějí přesto přijít, těm musí být v tom zabráněno. Ať už je to plot, nebo něco horšího,“ dodal.

Záznam celého pořadu je ZDE

Pospíšil se ale obává, že pokud dojde k demontáži Schengenu, bude pokračovat i demontáž EU. „Pro mě je důležité to, aby byly zachovány minimálně čtyři ekonomické výhody, které Evropě přinášely obrovská ekonomická i osobní pozitiva. To znamená volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, osob,“ uvedl a poukázal na debatu s Velkou Británií, která uvažuje o referendu o vystoupení z EU. Jednou z podmínek Británie je omezení pohybu osob v rámci EU vůči zemím, které přistoupily až po roce 2000. „Takže já se obávám, že demontáž může pokračovat a může být demontován i základ EU a to je volný pohyb osob a vnitřní trh, který je podle mého názoru pro nás stále velmi výhodný,“ uvedl Pospíšil.

Hlavní je volný obchod. Vše navíc je nadbytečné

Moderátor se pak zeptal, zda s přísnější ochranou hranic může i nadále fungovat volný pohyb osob. Podle Robejška to možné je, je to jen otázka technického provedení. „Ti, kteří se mohou prokázat platnými průkazy, se mohou volně pohybovat. … Pro mě je hlavní jediná věc. Volný obchod. To znamená EU jako zóna volného obchodu. To bylo vždy to jediné, co dávalo smysl. Všechno, co je navíc, je nadbytečné. A nezvládnutelné, jak právě teď vidíme,“ konstatoval Robejšek.

Pospíšil s ním v tomto směru souhlasí. „Základ je opravdu ten volný obchod. Ve chvíli, kdy by obchodní výhody byly nabourávány, pro mě ztrácí smysl být členem EU,“ řekl Pospíšil.

Upozornil ale, že členství v EU má pro něj také smysl symbolický a politický. „Zkrátka jasná orientace a spojení se zeměmi, které vyznávají princip demokracie a princip evropského pojetí právního státu. Říkám to za sebe i za politickou stranu, kterou reprezentuji, TOP 09, čím méně EU v prostoru střední Evropy, tím více Ruska. Hodně zjednodušuji, to je na složitější debatu, ale i to politické hledisko je pro mne důležité,“ zdůraznil.

Kvóty na uprchlíky jsou naprosté fiasko

Na druhou stranu, pokud by měly pokračovat kroky EU, které prováděla v posledním roce, pak se nelze divit narůstajícímu počtu občanů, kteří s členstvím v EU mají velký problém. „Podle mě naprosto nezvládnutá otázka uprchlíků, je to otázka kvót, kdy EU celý rok řeší kvóty. Já jsem několikrát o tom debatoval, je to naprosté fiasko, nebyl přemístěn nikdo nikam. Pouze pár Eritrejců do Švédska. A výsledek je, že podle měření STEMu by v říjnu jen 38 % Čechů hlasovalo pro členství v EU,“ posteskl si europoslanec.

Prý když celá debata o kvótách na přerozdělování uprchlíků začala, na půdě Evropského parlamentu prý kolegům říkal: „Neblbněte, netlačte to. Povede to k jedinému – nebude to fungovat, ale budete destruovat myšlenku evropské integrace v hlavách Čechů.“

EU ztratila minimálně rok

Takáč pak poukázal na to, že jsou i další řešení migrační krize, jako posílení Frontexu, zřízení hotspotů, tři miliardy pro Turecko. „To jsou věci jen na papíře?“ zeptal se moderátor.

Podle Pospíšila EU ztratila minimálně rok. „Od jara jsem čekal, že tyto věci se začnou reálně řešit. Jsou tři možnosti. Pokud chceme zachovat Schengen, musíme začít pořádně hlídat vnější hranici. To bohužel rok neděláme. Itálie, Řecko to pořádně nedělají. Tyto země nejsou schopny říct, za jakých okolností by byly schopny to dělat. Já to pořád na půdě Evropského parlamentu říkám,“ dušoval se Pospíšil.

Podle něj Evropská komise v této věci „strašně zaspala“. „Musí být jasná rozhodnutí, ale evidentně toho nejsou schopni. Jsem čím dál víc skeptický, musím být zcela upřímný,“ připustil.

Kde to vlastně jsme?

Pak se moderátor obrátil s otázkou „Jsou nějaká funkční řešení?“ na Robejška. Ten, zjevně rozladěn tím, že Pospíšil mluvil příliš dlouho, pronesl „Já už jsem si připadal, že už tady nemusím sedět,“ načež Takáč zamumlal pouze cosi nesrozumitelného.

Robejšek poukázal na to, že elementární věc, jako jsou smlouvy, nejsou dodržovány. „Italové posílají běžence bez jakýchkoliv problémů přes svoji hranici jen co nejrychleji do Německa. Řečtí podnikatelé transportují běžence za dobré peníze, řecká pohraniční služba nedělá vůbec nic. Řecko visí na infuzi evropských peněz, a přesto nedělá vůbec nic. Kde to vlastně jsme?“ rozhořčil se. Podle něj to znamená, že teď zažíváme dlouhodobý rozklad EU. „Od nefunkčnosti, která trvá tak od roku 2009, kdy špatně reagovala na takzvanou bankovní krizi a prodlužuje se přes energetickou a další krize až do dneška, kdy už musíme mluvit o disfunkčnosti EU. Nefuknčnost je, že spolek neplní své funkce, disfunkčnost je škodlivost. To znamená, státy se stávají členy spolku, protože uvnitř spolku se jim vede lépe než vně. Teď se jim uvnitř spolku vede hůře než vně,“ tvrdil Robejšek.

To je demagogická otázka

Takáč se v reakci na tato slova zeptal, zda své tvrzení může podložit nějakými ekonomickými daty? „Kdyby ten spolek neexistoval, jak by na tom byly jednotlivé evropské země?“ přidal doplňující otázku. „To je naprostá hypotéza a trošičku demagogická otázka,“ rýpnul si Robejšek do Takáče. „Jisté je, že evropské vlády, hlavně ty špičkové, nedávají vůbec příležitost státům, jako je ČR, skutečně rozhodovat. To, co se od nich očekává, je, řekněme dvě tři silné evropské země plus Evropská centrální banka a Evropská komise se na něčem dohodnou a ostatním státům se řekne ‚a teď solidarita‘,“ vysvětlil Robejšek, jak to v EU nyní funguje.

A když se řekne solidarita, tak to neznamená, že jsme si všichni rovni a chceme všichni přispět. „Solidarita znamená my nahoře rozhodneme, těch čtyři nebo pět institucí, a vy budete poslouchat. Pro alternativu vyzkoušet něco jiného, není vůbec žádný prostor. A když ten prostor zkouší nějakým způsobem zmapovat, tak je mu řečeno ‚vy se vymykáte, vás musíme potrestat, vám třeba budeme muset škrtnout subvence‘,“ popsal nynější fungování EU Robejšek. K tomu podotkl, že je to naprosto proti duchu a dohodám evropské integrace. „V rámci těchto reakcí není ani možnost vyzkoušet, jak by to asi vypadalo, kdyby byla Evropa trošku rozvolněná. A to je škodlivé, protože to v konečném efektu může znamenat, že mnohé státy i jejich obyvatelé ztratí trpělivost a ten rozpad, o kterém tady hovoříme, se opravdu uskuteční,“ varoval.

Je EU disfunkční, nebo není?

Takáč se pak zeptal, jaká je z toho cesta ven. „Rozpustit ten spolek?“ zeptal se diskutujících. Podle Robejška by měla EU začít dělat, co měla dělat už dávno. „To znamená přestat monopolizovat a přestat strhávat na sebe stále více funkcí, na které nemá demokratický nárok ani kompetenci. A delegovat je dolů. Nehovořit jen o tom, že všichni Evropané jsou si rovni, ale skutečně tu rovnost praktikovat. A ne to, že jedna nebo dvě silné země se rozhodnou a ostatní jako ovečky táhnou,“ řekl.

Pospíšil s Robejškem nesouhlasí v tom, že by EU byla ve fázi disfunkčnosti. „Stále si myslím, že ta výhodnost pro českou ekonomiku tu je. To, že se přerozdělilo jen asi 30 uprchlíků, je nefunkčnost, ne disfunkčnost,“ myslí si europoslanec.

Pokud se podle něj ukáže, že EU není schopna chránit vnější hranici, nevyřeší uprchlickou krizi, pak se obává, že opravdu se dostaneme do fáze, kdy nejen na úrovni Velké Británie se povede debata o tom, zda zůstat v EU, ale i v jiných státech, a nejen v ČR, ale i v Dánsku atd.