Na zesnulého prezidenta Václava Havla zavzpomínalo pro Hospodářské noviny nemálo těch, kteří mu byli v různých životních etapách nablízku. Podle poslance ODS Marka Bendy byl nezpochybnitelným lídrem disentu, přestože opoziční iniciativy fungovaly s hlubokou vnitřní demokracií a neměly tudíž žádné orgány, vedení nebo předsedy.

„Václav Havel se téměř zázračně podílel na všech opozičních činnostech, všude byl znát jeho vliv, každý z ideových lídrů si k němu přicházel pro radu či požehnání. Byl nezastupitelným svorníkem antikomunistické opozice, kulturního proudu, křesťanského křídla i bývalých komunistů,“ připomíná Benda.

Občanské fórum prozíravě prosadilo jeho zvolení

Na pravou míru přitom uvádí obecně rozšířený omyl, že Havla si na Hrad nevyžádal národ, ale že tomu bylo právě naopak. „Bylo to odvážné a prozíravé rozhodnutí vedení Občanského fóra, které spustilo masívní kampaň a prosadilo jeho zvolení. Pak Václav přednesl svůj první novoroční projev a přes noc se stal miláčkem národa, který s autoritou monarchy dovedl zemi ke svobodným volbám,“ podotýká Benda.

Téměř pět let na přelomu století spolupracoval s Havlem z pozice vedoucího Kanceláře prezidenta ČR Ivo Mathé. Ten vzpomíná, jak bylo druhé Havlovo volební období poznamenané jeho zdravotními problémy. „Nebyla to nevýhoda pro stát, pro tu funkci, ale byla to nevýhoda pro něj. Myslím psychicky. On měl pocit, že nikdo nesmí cítit, že máme prezidenta, který může být nemocný. Dost tím trpěl,“ upozorňuje Mathé.

Na závěr své prezidentské funkce se svým způsobem těšil

Na bývalé hlavě státu oceňuje, že o všem intenzívně diskutovala a vysvětlovala. „Naslouchal, nebyl takový ten narcistní sebestředný politik,“ oceňuje Mathé, který navíc tvrdí, že Havel nebyl patetický a svým způsobem se na závěr své prezidentské funkce těšil. „Stát nebyl připraven na to mít bývalého prezidenta a on nebyl připraven na to, že bude bývalý prezident,“ dodává Mathé.

Jako na hlavního tahouna našeho vstupu do NATO vzpomíná na Václava Havla nynější ministr obrany Alexandr Vondra. „Ačkoliv byl bytostný intelektuál, tak v tomhle měl jasno. Ukazoval směr v momentech, kdy mnozí váhali nebo lavírovali nebo si zahrávali s myšlenkou české kotliny jako nějakého mostu mezi Západem a Východem,“ konstatuje Vondra.

V případě války na Balkáně Havel nikdy nezapochyboval

Ministr obrany na svém bývalém kolegovi z disentu oceňuje i to, že se za partnery postavil i v době, kdy to nebylo populární, třeba v případě války na Balkáně. Tam on nikdy nezapochyboval, měl to argumentačně postavené na lidských právech, čili dával tomu i lidský, ne jen geopolitický rozměr. Jeho zásluha je veliká, protože bylo nutno k tomu přesvědčit také ostatní ve světě,“ poznamenává Vondra.

Bylo totiž třeba napravit křivdu z konference v Jaltě, kdy se na konci druhé světové války rozdělovaly sféry vlivu i ve střední Evropě. „Tohle byl argument z oblasti etických kategorií, ne politických. A tam bylo strašně důležité nejen, co se říká, ale kdo to říká. A on byl člověk, který tomu na Západě dodával váhu osobním příběhem. On za to ručil jako člověk. V tomto ohledu platilo: když bylo nejhůř, přijel Havel. A bylo líp,“ uzavírá své vzpomínání Vondra.