Ruská intervence v Sýrii je podle Marka Leonarda začátkem nové éry geopolitiky. Vojenské intervence již nebudou na pořadu dne západních koalic, ale „zemí jednajících ve jménu svých úzkých zájmů, mnohdy v rozporu s mezinárodním právem“.

Po studené válce nastala doba silného Západu, který stál tváří v tvář slabším zemím, jako byly Rusko a Čína, „pro jejichž vůdce byla národní svrchovanost svatá a neporušitelná“. Nyní se však karta obrací. „Zatímco Západ už přestává mít chuť intervenovat – obzvlášť co se pozemních sil týká – země jako Rusko, Čína, Írán a Saúdská Arábie stále více zasahují do záležitostí svých sousedů.“

Leonard vysvětluje, že v devadesátých letech po genocidě ve Rwandě a na Balkánu vytvořil Západ tzv. „odpovědnost chránit“, doktrínu, která mu umožňovala provádět humanitární intervence. „‚Odpovědnost chránit‘ drží země zodpovědné za blaho svého lidu a zavazuje mezinárodní komunitu k intervenci, když vláda selže v ochraně svých občanů před masovými zvěrstvy – či je sama občanům hrozbou,“ píše Leonard a dodává, že tuto doktrínu země jako Čína a Rusko viděly jen jako zástěrku Západem sponzorovaných změn režimů.

Celý text zde

„Lze tvrdit, že je ironií, že Rusko používá podobný koncept ‚odpovědnosti chránit‘ k ospravedlnění vlastní intervence, akorát v jejich případě spíš brání vládu před občany než naopak,“ tvrdí Leonard. Rusko podle něj dává jasně najevo, že je na čase se vrátit do dob, kdy každá jednotlivá země měla kontrolu nad vlastním územím. Zároveň také tak ukazuje, že je pro ně důležitější stabilita než spravedlnost.

Rusko samotné však k národní suverenitě žádný respekt nechová, jak samo ukázalo v případě Krymu. Svoje akce totiž obhajovalo tím, že je činilo v zájmu a na obranu etnických Rusů. „To ukazuje na návrat předvestfálského světa jazykové, náboženské a sektářské solidarity, takového, který žilo někdejší carské Rusko, když se považovalo za obránce všech Slovanů.“

Podobně však nyní jednají i další země. Saúdská Arábie v podpoře sunnitů útočí na sousední Jemen a Sýrii, Írán naopak podporuje spřátelené šíity, dokonce i Čína se zapojuje do obrany svých občanů v zahraničí. A Západ mezitím přichází o svoje vojenské výhody.

„Po studené válce si Západ vynutil mezinárodní řád, který definoval světovou geopolitiku. Když byl tento řád ohrožen, západní lídři cítili, že mají oprávnění zasáhnout do záležitostí narušitele pořádku. Dnes je tento řád v ohrožení na několika frontách – světově ze strany Ruska a Číny, regionálně pak stále asertivnějšími hráči na Blízkém východě, v Jižní Americe, a dokonce i v Evropě.“ Čekají nás velké změny a Západ se zřejmě navrátí k podpoře národní suverenity a ostřejších slov.