Městský i Vrchní soud v Praze v minulosti dospěly k závěru, že karikatura není neoprávněným zásahem do Rathových osobnostních práv. Má totiž jistý reálný základ v Rathových výrocích. "Pro karikaturu je typické, že zveličuje, přehání a ironizuje," stojí v usnesení Nejvyššího soudu. Umění karikaturisty prý nespočívá v přiměřenosti a nestrannosti, ale právě v tom, že je ostrý a jednostranný, ovšem na reálném základě, byť minimálním.

Soud našel reálný základ

Titulní stránka Reflexu z února 2009 Ratha pobouřila, označil ji tehdy za nechutný útok. Podle něj je nepřípustné, aby "jakýkoli žijící politik byl vyobrazován jako největší masový vrah v dějinách lidstva". Vydavatelství se hájilo tím, že karikatura může být i nevybíravá a ostrá. Časopis v článku o Rathovi referoval o jeho mocenských praktikách. Podle redakce karikatura zachytila Ratha jako kombinaci klauna a diktátora, jako křížence Adolfa Hitlera s komikem Charliem Chaplinem.

Městský soud v Praze považoval za reálný základ karikatury například Rathův výrok v Lidových novinách, kde hovořil o receptech nacismu na řešení hospodářské krize. Dále soud poukázal na některé Rathovy výroky o jeho politických protivnících.