Bydlení je esenciální služba, kterou se navíc český stát zavázal lidem poskytovat podpisem Evropské sociální charty, což dlouhodobě nedodržuje. Bydlení je zcela nezbytná potřeba každého z nás, a ne způsob pro obohacení pár developerů na úkor zbytku populace. Proto je nezbytné podniknout následující kroky:

Regulace nájmů nejen v Praze

V poslední době se velmi hovoří o krizi bydlení v Praze. Mnozí finanční nedostupnost bydlení vnímají jako nezvratný důsledek nepřemožitelných tržních mechanismů. To je ovšem nejen mýtus, ale přímo lež, která má lidi donutit se se situací smířit. Pokud lidé za náklady spojené s bydlením platí objektivně nadměrnou část svých příjmů, je totiž nejen možné, ale i morálně správné sáhnout k regulacím. Proto prosazujeme regulaci nájmu - je to nástroj obvyklý v mnoha světových velkoměstech (mimo jiné i v některých státech USA, v Berlíně, ve Vídni apod.). Pro uplatňování cenové politiky je také klíčový bytový fond ve veřejném vlastnictví (nejčastěji město). Proto je nutné zastavit další privatizaci městských bytů. Naopak, je třeba prosadit odkup záměrně prázdných bytů v soukromém vlastnictví do majetku města. Je třeba vytvořit cenové mapy městských čtvrtí. Na jejich základě se pak budou stanovovat stropy nájemného v dané lokalitě. V případě bytů, které slouží k hromadným investicím a spekulacím, a jejich vlastníci je tak záměrně nechávají prázdné, je vhodné přijmout opatření, která je mají od takového jednání demotivovat (např. daní, která bude odváděna podle průměrného nájmu v dané lokalitě, jako by byl byt pronajímán), případně přistoupit i k vyvlastnění takovýchto nemovitostí.

Výstavba obecních bytů

Je třeba napravit neblahé dědictví pravicových vlád jak na celostátní, tak i obecní úrovni. Volný trh samovolně prohlubuje sociální rozdíly a slouží především vyvoleným a bohatým. Současná situace na trhu s byty se dá označit jako tržní selhání. Komerční výstavba bytů za předražené volnotržní ceny musí mít konkurenci v podobě intenzivní výstavby bytů ve veřejném vlastnictví. Ty budou určeny především (nikoliv pouze) pro všechny nízkopříjmové, případně i jinak ohrožené skupiny obyvatelstva. Za tímto účelem by měla být vynaložena významná částka ze státního rozpočtu (ideálně 1 % HDP). Za účelem financování této výstavby vznikne státní fond bytové politiky, který bude naplněn díky vyšší dani pro vlastníky investičních nemovitostí, zvýšením dědické daně a progresivním zdaněním soukromého sektoru. Výstavbu lze financovat také skrze úvěry, protože se jedná o investici, která se v delším časovém horizontu vrátí z nájemného. Jsme si vědomi, že není vhodné podporovat stále pokračující rozšiřování měst do volné krajiny. Proto přednost by měla mít výstavba na místech brownfieldů, zaplňování volných pozemků v zavedené struktuře města, taktéž i přestavba na bydlení těch prázdných budov, které nebyly původně určeny k bydlení (továrny, administrativní budovy). Potřeba nové výstavby by také měla být snížena o nezanedbatelný podíl dlouhodobě prázdných bytů, ať už v městském nebo soukromém vlastnictví. Mnohé městské byty jsou často prázdné z důvodu špatného technického stavu. Z fondu bytové politiky bude financována jejich bezodkladná oprava. V případě soukromých vlastníků by měl existovat státní program pro výkup dlouhodobě prázdných bytů. Vlastníci budou motivováni k jejich prodeji vyšším zdaněním dlouhodobě prázdných bytů vlastněných právnickými osobami či jednotlivci, kteří vlastní více, než 3 byty, a také důslednějším vymáháním již dnes platných právních předpisů (ohrožení špatným technickým stavem, ohrožení památkové péče apod.). V případě velkých prázdných budov na urbanisticky významných místech si lze představit i nucený pronájem spolkům vyvíjejícím sociální a kulturní činnost. Výstavba nových obytných celků musí jít ruku v ruce s budováním veřejných služeb pro lidi a případně i prostoru pro lokální podnikání. Jedině tak je možno zajistit důstojnou kvalitu života v obytných čtvrtích a snížit zátěž dopravní sítě města. Budeme prosazovat zákonem stanovený požadavek na minimální podíl plochy obecních bytů na základě počtu obyvatel obce. Chceme prosadit vymezení ploch pro obecní bydlení v územně plánovací dokumentaci, a to způsobem, který předchází segregaci. 

Podmínky pro developery

Miliardové zisky developerů jsou v mnoha případech zcela nepřiměřené účelu jejich činnosti. Něco tak základního a přirozeného, jako je bydlení, nesmí sloužit k něčí kumulaci majetku na úkor ostatních. Developerům uložíme stavět 10 - 20 % bytů (podle lokality), které přejdou do obecního bytového fondu. Stejně tak dáme městům možnost přikázat developerům postavit určitý podíl ploch pro veřejné služby (např. mateřské školky, lékařské ordinace), a to prostřednictvím nástrojů územního plánování nebo vyjednávání před fází povolování stavby.

Zákon o sociálním bydlení

Chceme prosadit zákon, který by obcím ukládal povinnost za podpory státu zajistit bydlení a sociální práci s lidmi, kteří jsou v bytové nouzi tak, aby byl jejich problém uspokojivě vyřešen a tímto zákonem bylo zajištěno právo na bydlení, respektive skutečná garance bydlení pro každého obyvatele ČR. Řešením nejsou ubytovny pro chudé, ale standardní byty v sociálně rozmanitém prostředí. Touto cestou se dá dosáhnout řešení a prevence bytové nouze a bezdomovectví. Ve světě, včetně několika českých měst, se velmi dobře osvědčil program Housing First. Znamená to, že lidé v bytové nouzi (např. v nevyhovující ubytovně) nebo dokonce žijící na ulici, jsou co nejdříve umístěni do plnohodnotných bytů se sníženým nájmem. Užívání bytu není podmíněno žádnými byrokratickými ani „výchovnými“ požadavky. Nájemníci má plnou osobní svobodu i soukromí. Sociální služby využívají dobrovolně. Obavy ze zneužívání sociální pomoci, problémů s občanským soužitím nebo masivních problémů s placením nájmu se v drtivé většině případů ukázaly jako neopodstatněné. Bydlení jednotlivci nebo domácnosti v bytové nouzi může být zajištěno jak v bytě vlastněném danou obcí, tak v bytě vlastněném partnerem (např. soukromý vlastník, bytové družstvo…), kdy obec bude prostředníkem a garantem pro obě strany. Vhodné bydlení by žadateli mělo být nabídnuto tak, aby se do něj mohl nastěhovat nejpozději půl roku po podání žádosti, tuto lhůtu je však žádoucí co nejvíce zkracovat. Kromě toho bude na počet obyvatel obce stanoven počet krizových bytů, které bude povinností obce mít k dispozici a které budou moci být okamžitě k dispozici osobám v akutní nouzi na nezbytně dlouhou dobu.   

Práva nájemníků

Nájemní bydlení je v Česku jeho dlouhodobě podceňovanou formou. Nájemce je často oproti pronajímateli ve značné mocenské nevýhodě. Má jen malé možnosti obrany proti jednostrannému zvyšování nájmu nebo neprodloužení nájemní smlouvy na dobu určitou. Problémem je také vymahatelnost práva v případě diskriminačních (a tím i nezákonných) podmínek pronajímatele: zákaz dětí, návštěv, preference majoritních skupin obyvatel apod. Je třeba zakázat krátkodobé nájemní smlouvy, nebudou-li výslovnou vůlí nájemce. Druhou nájemní smlouvu bude možné sjednat minimálně na dva roky. Pro zlepšení situace je také nutné prodloužení výpovědní lhůty ze strany majitele bytu, která poskytne nájemci dostatek času pro nalezení náhradního bydlení. Kauce bytu by rovněž neměla být vyšší než jeden měsíční nájem. Práva nájemníků budou rovněž výrazně rozšířena skrze výše popsanou regulaci, kdy jim bude v podstatě dlouhodobě garantována dostupná cena nájmu. Nájemníci také budou mít nárok na podpůrnou právní a poradenskou pomoc (zmiňovaná kontaktní centra).

Boj proti gentrifikaci

Je potřeba dbát o zachování rázu jednotlivých městských čtvrtí a oblastí, a je nutné bránit velkým vlastníkům, aby do nich necitlivě zasahovali. Cílem by mělo být sociálně rozvrstvené městské prostředí, kde budou brány ohledy na osobní realizaci a společenské a kulturní vyžití zejména méně majetných a hendikepovaných spoluobčanů. Proto je třeba podporovat dostupnost služeb pro všechny. Obec je komunita, kde by si měli všichni pomáhat a respektovat se. Jako nástroj, jak tento požadavek zrealizovat, je možné určení koncepce veřejné a obchodní vybavenosti v městské lokalitě. Občanskou, obchodní a kulturní vybavenost je nutné chápat nedílnou součást každého obytného prostředí. Je předpokladem soudržnosti komunity a důstojných podmínek pro osobní rozvoj v daném místě. Požadujeme udržet co nejvíce nebytových prostorů ve vlastnictví obce. Budou pronajímány za zvýhodněný nájem pod podmínkou udržení dostupné cenové hladiny. U velkého podílu soukromě vlastněných nebytových prostorů je vhodné zakázat jejich přestavby na byty či kanceláře. Je nutné zabránit rušení domů služeb a domů kultury zejména na sídlištích a v menších městech.

Regulace a zdanění služeb typu AirBNB

Služby typu Airbnb se jako forma sdíleného bydlení jen tváří. Proto je potřeba prosadit jejich regulaci takovou, aby z nich nebyl byznys velkých firem, které přetváří celé čtvrti na turistické skanzeny plné neoficiálních hotelů. Airbnb nesmí zvyšovat nájmy a ceny nemovitostí. Má idálně sloužit pouze svému původnímu účelu – sjednávání spolubydlení s hosty, pokud ovšem původní obyvatelé v bytě nadále bydlí. Pronajímání celých bytů hostům je podnikání na srovnatelné úrovni jako provozování hotelů a penzionů, a musí být na stejnou úroveň stavěno. Pronajímatelé budou povinni evidovat příjmy a v plné výši odvádět podnikatelské daně, případně místní poplatky. Ty budou sloužit obcím pro pokrytí nákladů plynoucích z turistického ruchu. Poskytnout byt na jakékoli platformě (např. AirBNB, booking.com) by mělo být možné pouze s licencí vydanou obcí, číslo licence bude povinně součástí inzerátu. Přidělená licence bude upravovat charakter a rozsah poskytované služby a v případě porušování pravidel bude odejmuta.

Družstevní a komunitní bydlení

Kromě obecního a sociálního bydlení a regulace trhu je třetím pilířem politiky dostupného bydlení podpora projektů družstevního a komunitního bydlení. Tyto specifické formy vlastnictví umožňují snížit vstupní i celkové náklady oproti těm které musí člověk jinak vynaložit na pořízení bydlení komerční cestou. Tím rozšiřují dostupnost bydlení zejména pro mladé rodiny i jednotlivce osamostatňující se od rodičů, ale pro kohokoli dalšího, kdo bude mít o takovouto formu bydlení zájem. Podpora družstevního bydlení bude spočívat zejména ve vyčlenění obecních pozemků, které budou bezúplatně pronajaty družstvu za podmínky trvalého udržení funkce v území. Obec také převezme garanci za hypotéku na pokrytí stavebních nákladů. Obec může družstvům poskytovat formou dlouhodobého pronájmu svoje nevyužité budovy a brownfields. Cílem by měla být nabídka pozemků určených pro družstevní výstavbu v lokalitě vyřešené architektem-urbanistou. Na urbanistickém návrhu budou participovat budoucí bydlící. Prioritou návrhu musí být také ekologická infrastruktura. Ta se v družstevním prostředí stává dostupnější, protože odpadají marže soukromých developerů. Budeme se snažit, aby stávající individuální výstavba rodinných domů v tzv. satelitních městečkách, byla nahrazena kompaktní skupinovou výstavbou rodinných domů v přímém dosahu města. Satelitní městečka vidíme jako zbytečné plýtvání půdou a zbytečné zvyšování dopravní zátěže měst, do kterých jsou zdejší obyvatelé nuceni dojíždět za prací i veřejnými službami. Družstevní skupinová výstavba zachovává výhodu soukromí a jasného vlastnictví při bydlení v rodinném domě, zároveň přidává výhody družstevní výstavby, především snížení nákladů na jednotlivce.

Adam Ročárek