Postoj české vlády i velké části veřejnosti k tomuto dokumentu ukazuje, že se řídí spíše emocemi, které pakt vyvolává, nežli tím, co v něm skutečně stojí. Vzhledem k vyjádřením ministra zahraničí Tomáše Petříčka lze navíc pochybovat, zda vláda obsah dokumentu vůbec zná.

Na druhou stranu je možné konstatovat, že přehnaná a neadekvátní reakce na bezzubý dokument OSN, zcela odtržená od reality samotného textu, nepostihla pouze Českou republiku.

Ministr Petříček uvedl, že se vládě „nelíbí například nejednoznačné rozlišení mezi nelegálními a legálními migranty v otázce sociálních práv nebo fakt, že kompakt nezmiňuje i nucené návraty nelegálních migrantů."

Pakt migraci nezastaví ani nezesílí

Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, jak se „pakt o migraci" správně jmenuje, není mezinárodní smlouvou, ale tzv. dobrověrnou deklarací záměru sbírat data o migraci, uplatňovat politiku založenou na těchto datech a neporušovat lidská práva migrantů.

Odmítnutí kompaktu je přitom politiky vydáváno za věc ochrany národní suverenity. Dokument ve svém textu přitom celkem jednoznačně potvrzuje suverénní právo státu stanovit svoji národní migrační politiku a podrobit migraci své vlastní jurisdikci.

Dokument OSN se také důsledně vyhýbá termínům legální a nelegální migrace. V této otázce je tedy stále platné vymezení dané Úmluvou o právním postavení uprchlíků, kterou je Česká republika vázána.

Pakt ve skutečnosti nic nezmění na migraci, migrační nebo integrační politice jednotlivých států, a to ať se k němu připojí, či nikoli. Tento dokument totiž nemá povahu mezinárodní smlouvy.

Lidé z válkou ohrožených nebo chudých oblastí se stále budou snažit dostat do států bezpečných a bohatých a ty je budou přijímat, odmítat nebo deportovat zpět na základě svých vlastních suverénních rozhodnutí.

Na co jsou světoví lídři krátcí

Jedinou výtkou, kterou lze proti Globálnímu kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci mít, je to, že je bezzubý a že žádný problém spojený s migrací ve skutečnosti neřeší.

Přitom migrace je vážným problémem dneška, s nímž si vlády nevědí rady. Nesmyslné prosazování migračních kvót některými evropskými zeměmi je toho příkladem.

Svět by potřeboval právně závaznou mezinárodní úmluvu o migraci, která by mimo jiné upravovala financování mezinárodních pilotních projektů řešících problémy migrace.

Taková úmluva však zřejmě přesahuje schopnosti současných světových lídrů. Otázka migrační politiky se tak redukuje na verbální cvičení o humanitě na straně jedné a suverenitě a bezpečných hranicích na straně druhé.

Odmítnutí migračního paktu Českou republikou je však sotva něco víc než snaha Babišovy vlády získat body u domácí neinformované veřejnosti.

(autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.