Poté, co jsem se seznámila s autorovým přístupem ke krizi porodnosti a s jeho návrhy na její řešení (vyšlo v Parlamentních listech pod názvem Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám, což si lze přečíst zde), zaujala jsem k těmto myšlenkám velmi jasné a konkrétní NE.

Peníze byly to poslední, co mě zajímalo

Vyjdu-li z vlastní zkušenosti své motivace být matkou, tak zcela upřímně musím říct, že peníze byly to poslední, co mě zajímalo, když jsem zvažovala své možné mateřství. Mou motivací byla touha, obyčejná, přirozená ženská touha stát se maminkou. Šlo o cit, jdoucí z vnitřku bytosti ženy, chtěla jsem se starat, milovat, dávat, pečovat... Nevzpomínám si, že bych kdy byla vystresovaná tím, zda mám vůbec otěhotnět, nikdy se ve mně neozvalo ono „co když to finančně nedám“.

Zbyněk Hutar se ve svém článku zabývá jistou nechutí dnešních žen rodit, kdy důvodem mají být prý obavy z možného nezvládnutí finanční otázky, kterou rodičovství obnáší, či strach ze ztráty kariéry u vysoce postavených žen. Aby autor překonal různorodé fobie z finanční nejistoty u mnohých žen, nabízí velkorysé finanční řešení. Domnívá se, že tak vytvoří motivaci mít děti. Já se ptám: Je vůbec etické a normální chtít být jako žena-matka motivována penězi? Je morální být stimulována nabídkou, která zavání uplácením a přemlouváním ženušek stát se matkou?

Pro téma maminka neexistují pravdivější slova…

V žádném případě tu nenarážím na ty ženy, které prostě matkou být nechtějí. Jde o jejich svaté právo a každý člověk má právo žít podle svého. Pakliže ale žena děti chce, měla by být vedena jinou motivací, než tou předkládanou finanční. Onou motivací myslím snahu o osobní růst každého z nás, což je v dnešní době snad nejdůležitější věc. Jde o to, uvědomit si omezenost pouhého materiálního pojímání světa a života a hledat lidskou pravdu uvnitř sebe, nikoliv „venku“.

Apeluji tímto svým vyjádřením na strach a obavy budoucích matek, jejichž opravdové touhy po mateřství bývají brzděny jmenovanými „přeludy“ v jejich myslích, kterými předjímané strachy a obavy opravdu jsou. Ať už bude můj názor někomu připadat příliš idealistický, jedno je jisté: to, co dáš, to také sklidíš. Dáš-li skutečnou touhu, lásku, opravdovost (a pro téma maminka neexistují pravdivější slova), tak potom sám život nabídne podmínky, které vedou k naplnění. Uměle vytvářená finanční záštita pro překonání obav dnešních žen rodit je, byť jistě v dobré vůli myšlena, jen jakýmsi jedním z mnoha možných scénářů, který ovšem neřeší hluboký kontext a otázku lidského bytí a vývoje vědomí.

Volám po jiné než finanční motivaci lidské bytosti. Volám po odvaze žít a být.

Beata Krusic