A světe div se – tak i tak je úroda stejná. Zemědělci (a nejen oni) pořád pláčou.

A dnes se zase dělá velká věda ohledně roušek.

Ze zákona je přece každý občan za své zdraví odpovědný především sám. Ministr zdravotnictví by občanům měl doporučit roušky nosit až do konce roku a nechat na nich, kdy si roušku nasadí či sundají. (Vždyť roušky budou nosit oni.) Děti by také měly roušky nosit stále. Stát by ale měl zajistit, aby každý žák či student měl průzračný štít, který by měl pouze ve škole při výuce a odkládal pouze při jídle. To znamená, že jakmile by děti vešly do třídy, vyměnily by roušku za průzračný štít, připravený v lavici.

Při odchodu ze třídy dítě štít sejme, postříká se dezinfekčním roztokem, štít nechá v lavici, nasadí roušku a odejde domů. Doma pak rodiče dají roušku alespoň na půl hodiny do vařicí vody. Rozčiluje mne, když si mnoho lidí stěžuje na potíže při používání roušek. Slyšeli jste někdy, že by si lékaři, např. chirurgové, stěžovali na své roušky? Vždyť většinou v nich stráví většinu pracovní doby.

Je pouze na každém z nás, jak se budeme proti koronavirové nákaze chránit. Ať opozice, média a ministr zdravotnictví přestanou lidi stále mást v tom, zda a kdy se roušky nosit mají či nemají.

Každý je hrdina až dokud sám nebo někdo jemu blízký neonemocní.