Lidová hlasování mají obyčejně jednu nevýhodu a jednu výhodu. Nevýhodou bývá to, že lidé se často nevyjádří k položené otázce, ale k něčemu úplně jinému. Typickým příkladem jsou referenda v Evropské unii, kdy občané bez ohledu na otázku odpovídají, že nemají rádi Brusel. 

Výhoda spočívá pro změnu v tom, že do rukou lidu se na chvíli vrátí moc. Což si může uvědomit i ten, kdo se cítí vůči politickým strukturám jako mravenec vedle slona. Má sice jenom jeden hlas – ale právě v tom je pointa, neboť i ten, kdo řídí slona má pouze jeden hlas. 

Sovětský diktátor Stalin kdysi s cynismem sobě vlastním poznamenal, že lidé, vhazující hlasy do urny, nerozhodují volby – ty přece rozhodují ti, kdo hlasy počítají. V komunistickém Rusku měl nepochybně pravdu. Ve svobodné zemi je ale za zločince. Díky Bohu i v Česku. 

Prezidentská kampaň byla únavná, hlavně pro klíčové aktéry. Asi by bylo lepší druhé kolo týden po prvním, protože duelů bylo příliš a našinec může mít právem pocit, že je předebatováno. Témata se opakovala, profily kandidátů byly dávno jasné. Takže se nosilo trochu dříví do lesa. 

Jinak je ale vlastně všechno, jak má být. Česká scéna dávno nezažila takové vzrušení. Lidé mají zase jednou pocit, že o cosi kráčí, že se mohou vyjádřit k hodnotovému sporu. Ke standardu patří i to, že v prvním kole se volí srdcem a v druhém hlavou. Tedy v prvním kole pro kandidáta, kterého chceme, ve druhém kole proti kandidátovi, kterého nechceme. 

Ke správným volbám patří argumenty i emoce, protože se volí osobnosti. A je třeba se smířit s tím, že část lidí vůbec netuší, o čem se rozhoduje. Provokativní americký spisovatel a politik Gore Vidal prohlásil, že polovina Američanů nečte noviny a polovina Američanů nechodí k volbám – tak nezbývá, než doufat, že je to ta samá polovina. 

Ať je to jakkoliv, letošní volba českého prezidenta stojí za to.  

Komentář zazněl v pořadu Křesťanský týdeník na stanici ČRo 1 - Radiožurnál

Publikováno se souhlasem vydavatele.