Mnohé napovídá už samotný koaliční proces jako indikátor toho, zda nová státní moc je čistější a upřímnější ve svém konání než svržený režim. Proto se ostatně konaly dvoje finančně náročné volby jak hlavy státu, tak nového parlamentu.

Ty staré a příliš zdiskreditované struktury se podařilo v napojení na stát přiškrtit a ty příliš radikální kosmeticky oddělit o prezidenta i vlády, než tento týden definitivně odešly do opozice.

Emancipovaný staronový premiér Jaceňuk, protože také vítěz voleb, demonstroval novou čistotu tím, že před měsícem vyzval všechny strany koalice, aby navrhovaly kandidáty do vlády ve veřejné soutěži názorů. Američtí projektoví manažeři tomu říkají „pitching“.

Takový výběr nových ministrů by byl rozhodně přesvědčivý a měl by zásadní vliv na důvěryhodnost nové vlády. Tu si ale budoucí vláda, resp. vládní koalice vážně podkopala před dvěma týdny, kdy nejenže zapomněla na „pitching“, ale dokonce koaliční jednání pokračovala v přísném utajení.

Síla, resp. slabost koalice se projevila v pondělí, když pětičlenné uskupení stále nemělo seznam ministrů a jednalo bezvýsledně (nadále za zavřenými dveřmi) nonstop až do úterního rána a pak ještě několikrát nechalo odkládat parlamentní hlasování o důvěře.

Sami poslanci, místo aby respektovali ujednání svých stranických a blokových lídrů, dovršili nekonečnými diskusemi a polemikami s navrhovanými ministry celkově nedůstojný kuplet.

Ten právem ocenili odchodem do opozice už zmínění radikální poslanci Svobody a Pravého sektoru, když si dali přiléhavý název UrkOp.

A fakt, že ve vládě jsou tři ministři, kterým prezident mimořádně udělil občanství ráno v den hlasování v Nejvyšší radě? To je důkaz toho, že Ukrajina má vážné problémy s vlastní sebedůvěrou.

A určitě je to nedobrý signál pro tu k Ukrajině nejbližší část světa, který potvrzuje kremelskou propagandu o americkém výprodeji Ukrajiny.

Ruská media tedy zprávu o rodilé Američance ukrajinského původu Natalii Ann Jaresko v křesle ministra financí a Litevce Aivarase Abromaviciuse v čele ekonomického rozvoje doprovodila fotografií družného prezidenta Porošenka s americkým viceprezidentem Bidenem, jehož syn rozvíjí investiční ropný business v Ukrajině.

Faktem je, že oba ministři dosud působili v investičních společnostech; Jaresko svou společnost Horizon Capital přímo koncipovala na ukrajinský trh, Abromavicius jako společník East Capital vedl ukrajinskou větev globální společnosti. Střet zájmů uznává i sama East Capital na svých webových stránkách.

A i když nový ministr ekonomiky se už vzdal svého investičního businessu, jeho manželka, rodilá Ukrajinka vede jednu společnost holdingu svého muže – Agro Regio.

Gruzínec Kvitašvili v čele ukrajinského zdravotnictví pak je tím třetím ze zahraničních špičkový expertů, kteří v ukrajinské vládě mají zajistit reformy a pomoci v boji s korupcí. V té je Ukrajina, podle aktuálního žebříčku Transparency International evropským přeborníkem.

Sama kompetence obou prvně jmenovaných zahraničních expertů je dosud bez poskvrn. Tomu třetímu ji poskvrnil paradoxně sám premiér, když za jmenování argumentoval úspěšnou reformou gruzínského zdravotnictví.

Kvitašvili byl ministrem v Tbilisi všeho všudy 20 měsíců. A když tedy racionálně přebereme moskevskou propagandu, slova pana premiéra, odhodlání nových ministrů s čerstvým ukrajinským občanstvím, vychází z nové vládně-parlamentní reality v Ukrajině podivný mezisoučet:

45milionový národ, který stojí na hraně své existence, nemá vlastní experty na exponovaná vládní křesla, nebo, a to je ještě horší, se bojí vlastních lidí.

Nová kvalita společnosti ale vzniká jen na stávajícím občanském potenciálu, který nepotřebuje udělovat občanství prezidentskými dekrety. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.