Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, tento rok je nadmíru úrodný na výročí všeho druhu. V jedné z minulých glos jsem tato výročí zmiňoval, i proto chci připomenout, že všechna ta symbolická ohlédnutí mají vždy jistou vnitřní souvislost.

Pro nás je letos snad nejvýznačnější událostí cyrilometodějské jubileum. Příchod slovanských věrozvěstů měl rozměr nejen věroučný, ale i kulturní, státnický nebo právnický. Nepřinášejí jen potvrzení tehdy nové křesťanské víry, ale také písmo speciálně zkonstruované pro naše země, tvoří první právnické závazné texty na našem území a také překládají Bibli do jazyka srozumitelného běžnému obyvateli. To vše vlastně tvoří civilizaci v pojetí, jak ji dnes běžně chápeme v euroatlantickém prostoru.

Myslím, že přinejmenším můžeme být hrdí na to, že v nám srozumitelném jazyku zaznívala slova Písma svatého dávno před zeměmi, které jsou dnes považovány za velmoci a strážce hodnot civilizace.

Překladů Bible v následujících stoletích byla celá řada: Velislavova, Melantrichova, Kutnohorská, Svatováclavská nebo Kralická. To vše jsou pojmy, které známe ze školy. Každý překlad je pochopitelně více méně výkladem, každý má své slabiny a silné stránky. Některé z překladů však žijí dodnes, jak je tomu právě u známé Bible kralické.

Po vynálezu knihtisku ještě více ožily otázky, jak Bibli číst, jak ji vykládat, kolik knih do ní vlastně patří. Tento zájem nepohasl ani v našich moderních dějinách, o čemž svědčí ekumenický překlad, na kterém se podílely téměř všechny naše církve v minulém století.

Bible není knihou minulosti. V uplynulých letech vyšel překlad Jeruzalémské bible v mimořádně krásných úpravách se středověkými ilustracemi a dokonce i s ilustracemi Salvadora Dalího. Chystá se i vydání s obrazy současných předních výtvarníků. Bible je tedy neustálým zdrojem poučení i povzbuzení, jak ostatně zpívají také Voskovec s Werichem: Čtěme Bibli, tam to všechno je. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Zaznělo v pořadu Českého rozhlasu Glosa Dominika Duky.